Zajímavě působí zahrady, které mají různá zákoutí

Než začneme plánovat, uděláme si čas a zahradou zvolna i několikrát projdeme a zkusíme si představit její budoucí podobu nebo proměnu a poté hranice pozemku přeneseme na papír. Každý metr zahrady lze na milimetrovém papíru zobrazit jako 1–2 cm. Zakreslíme stávající či budoucí význačná místa (posezení, cestičky nebo jezírko) a poté zeleň a samozřejmě dřeviny, které ji mohou rozčlenit do různých zákoutí. Zajímavější je zahrada, kterou nepřehlédneme najednou. Zprvu můžeme pouze zakreslit, kam by se hodil rozložitý keř, kam menší kulovitý, kam vzrostlý strom, a poté hledat k dané představě vhodné druhy. Je třeba počítat s budoucí výškou a šířkou jednotlivých druhů rostlin i s potřebnými rozestupy. Často pomůže, pokud si jednotlivé prvky a dřeviny vystříhneme z papíru (jako barevná kolečka či jiné tvary ve velikosti odpovídající zvolenému měřítku) a poté jimi po papírové zahradě pohybujeme tak dlouho, dokud nenajdeme optimální rozložení.

Důležitý je také sklon terénu. Ideální je pro zahradu mírně zvlněný terén. Pokud budujeme zahradu ve svahu, počítáme s různými terasami a rovnými plochami. Nejpřirozeneji působí plochy, ohraničené zídkami z kamenů volně položených bez malty. Šikmé břehy zpevníme dřevinami s hlubokými kořeny (například rakytníkem, půdopokryvnými růžemi nebo borovicemi). Pokud máme k dispozici rovinu, velmi vhodné jsou vysoké skupiny keřů a trvalkových záhonů, které vytvoří plastický dojem. Přirozeněji pak působí oblouky a vlny výsadeb nežli hranaté tvary. Mnohem náročnější je vybudování umělých terénních vln, které již vyžaduje určité zkušenosti, aby výsledek působil přirozeně.

Další podrobnosti najdete v lednovém časopise Receptář.