Zahrádkaření může být způsob, jak upevnit vztah lidí k městu, myslí si sociolog Petr Gibas
„Zahrádkaření je pro společnost dobré. Jsou ale mýty, že jsou zahrádky socialistickým přežitkem. A to vede k tlakům na jejich rušení,“ upozorňuje vědec v Blízkých setkáních. V rozhovoru s moderátorem Vasilem Fridrichem se zamýšlí i nad tím, jestli je zahrádkaření zrcadlem společnosti, zda jsou skupiny kutilů v harmonii nebo jaká je jeho vědecká kariéra. A popisuje také, čím se zabýval projekt Bezdomovectví.
„Že je zahrádkaření ryze český fenomén je mýtus. Stejně jako to, že zahrádkaření do moderního města nepatří nebo že si zahrádkáři privatizují veřejný prostor,“ vypočítává. „Existuje ale bezpočet výzkumů, které ukazují, že zahrádkaření jako fenomén je pro město a společnost dobré.“
Přesto je rušení zahrádkářských osad poměrně časté a u lidí se nesetkává s pochopením. Hlavní důvod je ten, že už mají k danému místu úzký vztah. „Otázkou je, jestli ve městě existuje nějaký prostor, kde si k němu můžeme budovat vztah podobně intenzivní,“ zamýšlí se Petr Gibas.
„Pokud chceme, aby se ve městech lidem dobře žilo, měli bychom začít uvažovat, jestli tohle není způsob, jak vztah k městu podpořit. Spousta výzkumů ukazuje na různých rovinách, že zahrádkaření je pro město dobré. To ale neznamená, že to proniká do správy věcí veřejných,“ konstatuje vědec.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
