Záhada osobnosti Emily Brontëové: Nejpodivnější ze tří sester

31. červenec 2018

Od okamžiku, kdy anglická spisovatelka Emily Brontëová zemřela ve věku pouhých třiceti let, pokouší se badatelé neúspěšně zjistit, kým tato žena vlastně byla, uvádí britský magazín History Today.

Ačkoli kniha Bouřlivé výšiny, v Česku rovněž známá pod názvem Na větrné hůrce, je klasickým dílem anglické literatury, na její autorku už se s takovou vřelostí nevzpomíná. „A někdy se k její památce přistupuje vysloveně neférovým způsobem,“ myslí si článek. Od narození spisovatelky, která přežila vydání svého jediného románu o pouhý rok, uplynulo v pondělí 200 let.

Tři sestry

Četné životopisy od viktoriánské éry po současnost označují Emily za „nejpodivnější“ ze „tří divných sester“, jak pojmenoval Charlottu, Emily a Anne básník Ted Hughes.

Prý to byla staromódní, nenávistná podivínka, která po yorkshirských blatech bloudila jedině se svým psem. „Nalézt pravdu ale není snadné – na rozdíl od sestry Charlotty, autorky Jany Eyrové, jež zanechala bohatou osobní korespondenci, o Emily nevíme téměř nic,“ zdůrazňuje autorka textu Claire O’Callaghanová, která přednáší literaturu na Loughboroughské univerzitě.  

Tvrdá kritika

Kromě několika povrchních dopisů, hrstky básní, pár kreseb a deníků psaných se sestrou Anne s několikaletými pauzami, nemáme v ruce nic. Zbývají rodinná svědectví či vyprávění známých. 

Tudy překvapili vojáci skotské gardy Argentince útokem na bodáky

Dobový náhled ovšem autorku nešetřil: kritik časopisu Graham’s Magazine v roce 1848 nedokázal pochopit, že autor románu po napsání několika kapitol nespáchal sebevraždu. Jeho kolega v magazínu Britannia o rok později doporučil, aby lidé četli Janu Eyrovou, ale Bouřlivými výšinami raději měli zatopit v kamnech.

Anne sestrám příliš nepomohla

Když Emily Brontëová zemřela na tuberkulózu, pět takových kritik našli v jejím psacím stole. Co si o nich myslela, nikdo netuší. Jako první dokončila její krátký životopis sestra Charlotta. Hlavním smyslem však bylo objasnit, kdo že to byli oni záhadní bratři Bellovi, kteří vzali literární Británii v roce 1847 frontálním útokem. Sestry se totiž skryly za mužská jména a svou identitu tajily.

Charlotta ovšem Emily ani mladší Anne, která zesnula v květnu následujícího roku, příliš nepomohla. Ve snaze odrazit kritiku označila mladší sourozenkyně za nezkušené spisovatelky, které vůbec netušily, co svým psaním způsobí. Emily popsala jako vizionářku, ovšem zcela nepraktickou a neschopnou normálního života.

Všechnu slávu pro sebe

„Image záhadné a odtažité potížistky byla na světě,“ píše akademička O’Callaghanová. I později Charlotta o sestře tvrdila, že se stranila kolektivu a milovala samotu. O lidech v rodném Haworthu prý nesmýšlela zle, ale nebavila se s nimi.

Dnes se kulturní historikové dívají na sestřin portrét Emily velmi kriticky. Vidí v něm především snahu kontrolovat narativ o sestrách, a čelit představě, že pokud se za Bellovými skrývaly ženy, psaly nevhodně pro své pohlaví. Podle History Today Charlotta toužila po uchvácení věhlasu především pro sebe. Kritiku sestry tudíž zopakovala i autorce svého prvního životopisu Elisabeth Gaskellové.

Vymyšlená historie Emily

Ta, ačkoli Emily nikdy osobně nepotkala, začala mladou Brontëovou také nesnášet. Přestože všechny tři sestry byly především společensky neobratné a plaché, Gaskellová označila Emily za hrubou a útočnou osobnost. Prý také ubližovala svému psovi Keeperovi. Všechna tato tvrzení Gaskellová sepsala bez důkazů, koneckonců to byla spisovatelka, nikoli historička a hodně fabulovala.

Jediné svědectví o psovi přitom pochází od správce fary, podle něhož si Keeper zvykl spávat v postelích na patře. Emily se jednou nechala slyšet, že když ho nachytá, zmlátí ho tak, že už to podruhé neudělá. „Výsledek tohoto jediného zaznamenaného výroku? Bulvární deníky z ní ještě dnes dělají trýznitelku zvířat,“ podotýká britský magazín.

Sebevražedná anorektička s agorafobií

Dál už se mýty jen nabalovaly. Autoři ve 20. století dokonce udělali z Emily mystičku, potkávající duchy a strašidla. Virginia Mooreová v roce 1936 napsala, že autorka spáchala vědomou sebevraždu tím, že se zanedbávala. Prý odmítala léčbu tuberkulózy. Je to podivná idea, uvážíme-li, že už v dětství Emily tatáž choroba vzala dvě sestry a ona byla svědkem jejich umírání.

Senzačních pseudovědeckých a lékařských teorií bylo stále víc. Patologie Emily Brontëové se rozrostla – Katherine Franková ji v roce 1990 označila za anorektičku; Maureen Adamsová o dekádu později zase tvrdila, že trpěla agorafobií, strachem z otevřených prostor. Příznaky, jako je zrychlené dýchání, panické záchvaty či pocení, ale u Emily nikdo nikdy nepopsal.

Historičky nebyly laskavé 

A nakonec, v roce 2015, jedna z autorek zatím posledního Emilyna životopisu Claire Harmanová na knižním veletrhu v Edinburghu prohlásila, že Emily trpěla Aspergerovým syndromem. Média se toho ihned chytila a rozjelo se další kolo spekulací, tentokrát okolo údajného autismu spisovatelky. S vymýšlením retrospektivních diagnóz bez důkazů tak zjevně není konec.

Kritička Emily Willinghamová reagovala na tvrzení Harmanové odmítnutím. Zařazováním autorky do autistického spektra si prý „nezodpovědně hraje s myšlenkou údajného postižení“. „Kniha Harmanové podobně jako životopis Gaskellové není vůči Emily Brontëové vůbec laskavá,“ všímá si History Today.

Samota a soukromí

Jistě, existují svědectví o tom, že Emily nesla odloučení z rodného domova těžce. Jsou i důkazy, že měla ráda samotu.  Jenomže, jak píše Willinghamová, „lidé chybně považují autismus za mix samotářství a magického génia, možná s prvky popudlivosti“. Takové rysy mají asociálové, schizofrenici, lidé s bipolární poruchou, traumatickou poruchou či mimořádným talentem – anebo s ničím z vyjmenovaných diagnóz a charakteristik.

Diagnostikovat zpětně autismus, anorexii či Aspergerův syndrom Brontëové je příliš odvážné. Podle magazínu je ironií, že právě Emily tolik stála o soukromí. Ze všech sester Brontëových nejvíce trvala na tom, že svou identitu skryje za pseudonymem a nikdy nevyjde na veřejnost jako autorka. Přesto se nepodložené ideje o jejím zdraví objevují stále znovu.

Turistický průmysl

„Životopisci i historikové by ale měli přistupovat ke svému dílu kritičtěji – a etičtěji. Je však smutnou pravdou, že mezery v poznání a nedostatek svědectví od samotné Emily v kombinaci s turistickým průmyslem okolo Brontëových zcela jistě vyprodukují další a další mýty,“ předvídá Claire O’Callaghanová v magazínu History Today.

autor: rma
Spustit audio

Související