Žádná osobnost není černobílá. Ani Jaromír Nohavica, tvrdí historik Houda

Přemysl Houda tvrdí, že Nohavica není černobílá postava. V průběhu 80. let si z něj spousta lidí udělala modlu. Jeho fanoušci sbírali lístky z koncertů, objížděli festivaly a brali ho jako jakéhosi „posla pravdy“.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Nohavica sedmdesátiletý

Po revoluci se ale pohled na Nohavicu změnil a investovaný čas a energie se lidem nevrátily.

„Když někam investujete, tak o to hůř se vám nese, když tu investici musíte zahodit. Takže třeba proto se ten pohled na Nohavicu různě radikalizuje,“ popisuje Houda.

Nejistota jako prostředek pochopení

Kniha není o zpěvákově identitě nebo o tom, kým Jaromír Nohavica je. Spíš se zamýšlí nad tím, jakým způsobem si o něm vyprávíme, v jakých perspektivách a kontextech ho můžeme vnímat.

Čtěte také

Je možná lepší, když lidově brblá Nohavica než nějaký příšerný svůdce davu, soudí publicista Peňás

Podle Houdy stojí Nohavica na všech stranách a zároveň žádné. Nejedná se tedy o někoho, na koho by stačily škatulky „dobré“ a „špatné“. Houda by tak totiž nepopsal skoro žádného člověka.

Historik se v knize snažil zachovat určitou nejistotu, která má čtenářům pomoci lépe pochopit, jak komplexní osobnost zpěvák byl, a udělat si na něj vlastní názor. Podle něj  obraz, který čtenářům předá, nikdy nemůže být kompletní.

Když při přípravě knihy komunikoval s Nohavicou s tím, že by chtěl do díla zahrnout i nějaký rozhovor s ním, zpěvák ho odmítl. To mu umožnilo napsat dílo nezaujatě a zahrnout do něj i různé interpretace jeho aktivit a postojů.

Smrt autora

Nohavica se moc nezapojuje do veřejného prostoru, nesnaží se zasahovat a vysvětlovat svoje postoje, skutky a názory široké veřejnosti. Trochu se o tom rozepsal ve svých denících, ale stále si uchovává své myšlenky především v hlavě a nehádá se se svými odpůrci. V jeho případě se podle Houdy jedná do nějaké míry i o morální vinu.

Čtěte také

Petr Honzejk: Jaromír Nohavica zaslouží hlavně lítost

„Morální vina je taková rovina, o které by se mělo mluvit v okruhu blízkých. Myslím s, že tak je to správně. Pokud jsem nějak morálně selhal, tak přece ten vhodný okruh lidí je okruh mých přátel a blízkých, se kterými mohu sdílet své opravdové a hluboké myšlenky a dojmy,“ říká Houda.

Spousta lidí má podle něj pocit, že písničkáři představují určitou morální autoritu. To je ale prý špatně a lidé by si měli uvědomit, že je potřeba oddělovat tvorbu a jejího autora. To, že něčí texty odráží nějaké hodnoty, totiž nemusí nutně znamenat, že se podle těch hodnot řídí v reálném světě a že bychom třeba, jen protože se nám ty písně líbí, měli sdílet i stejné hodnoty jako jejich autor. Podle Houdy tedy jde oddělit dílo od autora.

„Já mám rád Boba Dylana. A je mi úplně jedno, kdo a co je Bob Dylan. Možná je vrahem a já o tom ani nevím, možná je to velmi nehezká postava. A mně to může být úplně jedno, prostě se mi líbí nějaké jeho písničky a nepotřebuji od něj ujišťování,“ popisuje Přemysl Houda.

Jak vnímá to, že Nohavica převzal od Putina medaili a na začátku války ji nevrátil? Proč na tom, jaké gesto Nohavica teď udělá, vlastně nezáleží? Poslechněte si celou Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Michael Rozsypal.