Za všechno může Hanzlík, říká legendární hlasatelka Saskia Burešová

30. červenec 2020

Mě dlouho okrádali o můj svátek, prohlašuje legenda televizní obrazovky. Až po revoluci vyhodili Velkou říjnovou socialistickou revoluci a dali tam Saskii.

„Poslouchala jsem Kolotoč a v duchu jsem si ho přála uvádět už jako malá holka. Na gymnáziu byl dramatický kroužek. Maminka spolužáka Jaromíra Hanzlíka pracovala jako asistentka režie v televizi. Pořád říkal, ať jí přinesu fotku a pak mě vybrali do filmu Ideální dívka."

V roce 1967 byl konkurs na moderování pořadu Poštovní schránka. Bylo nás 300 a vybrali mě. Byl to pořad pro vojáky a kdo vyhrál, dostal dva dny opušťák,“ vzpomíná na své začátky Saskia Burešová. V televizi je 53 let a přežila 16 generálních ředitelů.

Na Silvestra rozdělovala republiku

Když si vzala režiséra Petra Obdržálka, nesměli pracovat ve stejné redakci zábavy a tak se stala dnes už legendární hlasatelkou. Dokonce v roce 1992 na Silvestra rozdělila republiku. „Nastoupila jsem službu a řekli, že vystoupím o půlnoci. Přinesli text, který jsem se měla naučit. Každou půl hodinu mě volali z vedení a text se pořád měnil. Už to nebylo ani k přečtení. Já byla tak soustředěná, že pak někde psali, že i Saskia z toho byla dojatá.“

Samostatnou kapitolou jsou dopisy od diváků. Některé i pobavily, třeba když jí jeden poděkoval za fotografii slovy, že mu udělala ještě větší radost, než když mu prchla jeho zlá žena. „Od pána z Krkonoš jsem dostala kýbl borůvek, ze Zlína mě pozvali, abych si natrhala rybíz.“

Jak to bylo s rolí Barunky, kterou měla hrát? Jaký je její oblíbený citát? Jaké dostávala dopisy od posluchačů? Měla mezi nimi ctitele?

autoři: Aleš Cibulka , zk

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.