Za velkými železnými dveřmi v suterénu je tajná podzemní chodba. Tady bydlí rozhlas: Ústí nad Labem. VIDEO + 3D

14. květen 2018
Český rozhlas Sever, bývalá Wolfrumova vila

Sídlo Českého rozhlasu Sever v Ústí nad Labem je podle architekta Davida Vávry „krásně nazdobený dort. Věžičky a štíhlé komíny připomínají narozeninové svíčky a celá vila má i marcipánové lemování.“ Taky ale tajemnou a dosud neprozkoumanou chodbu.

Ústecká ulice Na Schodech stojí v příkrém svahu nad centrem města. Už víc než 100 let na ní stojí Wolfrumova vila, postavená „na míru“ místní smetánce a rodině průmyslníků v letech 1897–1899. Autoři projektu byli vídeňští architekti Hans Miksch a Julian Niedzielski, kteří se pustili do domu v neorenesančním stylu.


Co si na exteriéru všimlo zkušené oko Davida Vávry? Velkou raritou je vstup ve věži se zdobenou fasádou, která obsahuje mnoho větších i menších teras s ozdobným kovovým zábradlím nebo balustrádami.

„Wolfrumova vila, ve které od roku 1945 sídlí rozhlas, vypadá jako krásně nazdobený dort,“ říká architekt Vávra. Věžičky a štíhlé komíny připomínají narozeninové svíčky, kamenné balustrády zase marcipánové lemování.


Co vidí architekt v interiéru? Centrální vstupní hala je obložena umělým mramorem se zlacením. Najdete tady pilastry s hlavicemi, které zdobí bronz. Krbová římsa je z červeného mramoru. Osvětlení zajišťují nástěnná svítidla a centrálně zavěšený lustr v křížové klenbě. Velkoryse řešeno je i mramorové schodiště, které vede o patro výš. Úžasné velké okno na schodišti s barevnou vitráží, kterou navrhl sám původní majitel Carl Friedrich.

Co to bylo za rodinu ti Wolfrumové?

Georg Carl Wolfrum (1813−1888) se narodil v bavorském Hofu. Z barvíře se vypracoval na samostatného podnikatele. V Ústí založil (ve 40. letech 19. století) vlastní barvírnu, ze které se pak stala významná textilní továrna. Na otcovu podnikatelskou tradici navázali čtyři synové. Nejstarší z nich, Carl Friedrich Wolfrum, pak nechal postavit rodinné sídlo. Naopak posledním obyvatelem vily z rodu byl Carl Max.

Po 2. světové válce byla kvůli své německé národnosti celá rodina vysídlena. Zhruba ve stejné době roku 1945 začal rozhlas hledat vhodnou budovu pro své ústecké studio. Wolfrumova vila byla k mání a její další předností byl svah, na kterém stála. Dosah vysílače byl tehdy pouhých 30 kilometrů! Vysílalo se denně 9 hodin a všechno živě. Po zbytek dne se přebíralo vysílání Československého rozhlasu Praha (dnes Dvojka).

Tajná chodba

S každým takto starým domem je spojena i nějaká tajemná historka. Podle Marcely Červinkové má z vily vést tajná, asi 100 metrů dlouhá podzemní chodba, a to až do sousedního sídla Státní vědecké knihovny. „Víme, kde by měla začínat. V suterénu jsou jedny velké železné dveře, za nimi ale jen zasypaný prostor. Snad opravdu tajná a tajemná chodba.“

Nad dveřmi jsou k vidění ozdobné reliéfy

Přízemí: pánský a dámský pokoj

V přízemí, v bývalém pánském pokoji, je dřevěný kazetový strop, ve kterém je zabudované dost unikátní horkovzdušné topení. Vedlejší dámský pokoj má na stropě romantickou fresku (zlatě orámovanou kruhovou malbu andělíčků na nebesích). „Malované dveře s barevnými květy mi připomínají marcipánové ozdobičky na dortu,“ dodává.

Z původní zimní zahrady je teď zasedací místnost. Ovoce je tu ale stále, strop totiž zdobí série čtverců s centrálním kruhovým ornamentem, který v rozích doplňují květinové a ovocné motivy. Původně otevřené průchody ze zahrady na terasu uzavřela vestavěná okna a zazděný je i průchod do sousední jídelny, ze které je nahrávací studio.


Průvodce: David Vávra
Host: Marcela Červinková, produkční
Účinkují: Lucie Pernetová a Václav Jílek
Mistři zvuku: Martin Dušek a Jitka Kundrumová
Hudba: Tomáš Pernický
Scénář a režie: Jan Herget

2. patro

Ve druhém patře je centrální hala, která je stejně honosná jako ta v přízemí. Portály dveří jsou navíc ozdobeny plastickými reliéfy, na kterých „pilně pracují nejrůznější andílci. Jeden přede na kolovratu, druhý skládá plátno a třetí buší do kovadliny.“ V okolních místnostech byly ložnice, dětské pokoje a také Wolfrumova pracovna, ze které je teď ředitelna. V ostatních místnostech pak kanceláře, vysílací a záložní studio a redakce zpravodajství. Od 1. října 2002 se stanice přejmenovala z Českého rozhlasu Ústí nad Labem na Sever.

Interiér ve 2. patře