Za texty pro dechovku jsem se hanbil, svěřuje se Zdeněk Svěrák. Pod pseudonymem psal ale i pro Ivana Mládka

„Dojímat i rozveselovat písničkami je dobré,“ soudí Zdeněk Svěrák. S Jaroslavem Uhlířem ale napsali i zadumané písně „Některé mají děti lehce poučovat, proto jim říkáme nabádavky,“ vysvětlují autoři.

„Někdy jsou rýmy velmi prosté, jindy ale písnička nese určité poselství,“ vypráví Zdeněk Svěrák s tím, že právě takové písně jsou do jisté míry melancholické. Ukázkovým příkladem je písnička Topné období z roku 1990.

Vždyť nežijeme věčně

V poměrně zapomenuté písničce Svěrák svým textem odkazuje na životní moudrost: „Čas těžko někdo zastaví, tak buďme k sobě laskaví, vždyť nežijeme věčně.“

Na úvod a závěr nahrávky písně Topné období se v telefonu ozve nepříjemný hlas. Patří Libuši Šafránkové|foto:Profimedia

Rozveselit i dojmout je podle Svěráka v písničkách důležité. „Obě emoce v nich mají své místo. Smích a pláč jsou krajní polohy, ale kupodivu k sobě mají dost blízko,“ myslí si.

Neopouštěj

Smutek a stýskání má v sobě i text písně, která zahajuje každý díl cyklu Neopouštěj staré písně pro nové. Písnička Neopouštěj je o přátelství. Nejen s lidmi, ale i věcmi. „Mám rád doživotní přátelství. Sám jich několik udržuju a končí smrtí toho jednoho,“ říká Zdeněk Svěrák.

Jaroslav Uhlíř připomíná slova, která Svěrák do textu této zádumčivé písně vepsal. Šlo o nevinné sousloví kůl v plotě. „Kůl v plotě byla před revolucí hláška,“ odkazuje Uhlíř na sousloví, jímž se označil tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš.

Písnička vznikla krátce před listopadem 1989, v době, kdy Jakešův projev z Červeného Hrádku koloval na videokazetách po československých domácnostech. „Když jsme písničku v televizi tehdy natáčeli, šel kolem Karel Šíp a říkal nám: Pánové, vy si teda troufáte,“ vzpomíná Svěrák.

Pseudonym, který se hodil

Kdo doma prolistuje zpěvníkem, najde pravděpodobně i v novějším vydání u Holubího domu nebo u Mládkovy písničky Láďa jede lodí v kolonce textař jméno Emil Synek. Od přelomu 60. a 70. let tak některé z písní podepisoval Zdeněk Svěrák.

„Ten pseudonym se mi hodil pro písničky, které jsem dělal pro dechovku, jelikož jsem se za ně trochu hanbil,“ odkazuje Svěrák na texty pro dechovku svého nevlastního strýce Antonína Ulricha.

Později jím podepsal téměř všechny texty pro písničky Ivana Mládka, ale taky některé pro Jaroslava Uhlíře. Mezi nimi byla i skladba Jsem nádraží. Tu Svěrák pokládá za zapomenutý klenot.

„Zdeněk napsal text o tom, jak to mám blbý se ženskýma. Je to prostě materiál,“ směje se dnes Jaroslav Uhlíř, který byl tehdy podle Svěráka v zoufalé milostné situaci.

Píseň pro Annu K.

Zatím poslední písnička, kterou Uhlíř a Svěrák poslali do světa, se jmenuje Prokřehlá a zpívá ji Anna K. „Jaroušek Uhlíř ke mně jednou přišel po plese StarDance pro Paraple se slovy, že mi už dlouho chce napsat píseň,“ vzpomíná s úsměvem zpěvačka.

Ještě kurióznějším způsobem však Zdeněk Svěrák zpěvačce předával text. „Sešli jsme se v kavárně Slavia a ona chtěla, abych jí já – nezpěvák – tu písničku zazpíval!“ svěřuje se Svěrák. Za padesát let prý nikomu text podobným způsobem nepředával.

Písnička, která se zkraje roku 2019 dostala na přední příčky rozhlasových hitparád, zpěvačku podle jejích slov dokonale vystihuje. „Je hodně jiná než všechny moje ostatní. Přesto jsem to v ní úplně přesně já,“ prozrazuje Anna K.

Proč si Zdeněk Svěrák zvolil zrovna pseudonym Emil Synek? Jaký rým se mu nejvíc povedl? A jak reagovala obsluha kavárny Slavie, když u jednoho ze stolů Zdeněk Svěrák zpíval Anně K. písničku pro ni?