Za svědky minulosti (9. díl - Tajemství túje severské)
Všechno začalo furiantskou sázkou. Josef Dytrych, vesnický řemeslník, se vsadil se sousedem, že dokáže odlít prasklý zvon brodeckého kostela. Byl to šikovný člověk zvyklý jít za vším naplno. Ještě za války dokázal na dvorku sestavit turbínový motor, experimentoval s leteckými konstrukcemi, zkoušel odlévat hliník, pouštěl se do řešení nejrůznějších technických problémů.
Zvonařství ale nepatří k řemeslům, která je možné vykonávat jako koníček. Vzorec k výpočtu tzv. žebra – základního tvaru profilu zvonu – nenajdete v žádné příručce. Josef Dytrych se ale nevzdával. Počítal, kreslil, hledal řešení. Vypravil se dokonce do univerzitní knihovny, kde jsou uloženy středověké tisky. Záhadnou formuli však nenašel.
Za svědky minulosti (8. díl - Sen z oceli a železa)
Ostrava nemohla nikdy světu nabídnout krásu všitou do atlasu, o níž zpívá básník, spíš jen pot a dřinu. Ale desetiletí namáhavé práce změnily Ostravu v město jaké známe – v suverénní metropoli, z jejíž ulic se nevytrácí sebevědomí dobyvatelů hlubin. Kdo má chuť ohlédnout se zpátky, může uprostřed zdejší industriální krásy nalézt přesvědčivé důkazy o vynalézavosti, technické nápaditosti a řemeslné dovednosti předků.
Nakonec se mu podařilo vzorec vyjadřující vzájemný vztah zvonových rozměrů, tvarů a vah vypočítat. Odhalil i tajemství složení zvonové slitiny. A svou sázku vyhrál. To bylo v roce 1950 a ačkoliv doba nepřála soukromým řemeslníkům, rozhodl se založit zvonařskou dílnu. Za značku svého díla zvolil snítku túje severské, ozdobného stromu rostoucího v rohu rodinné zahrady. Od té doby je drobná jehličnatá větvička otištěna na každém zvonu, který vychází z brodecké dílny.
Josef Dytrych zemřel na infarkt v třiapadesáti letech. Naštěstí stačil předat tajemství svého řemesla manželce Laeticii. Když se jí po čase podařilo opravdu jeden zvon samostatně dokončit, rozletěla se zemí zvěst o ženě, která ovládá neobyčejné řemeslo. Od té doby se starobylé povolání dědí v Dytrychově rodině po přeslici. Josefova vnučka Laeticie Vránová dokázala odlít – mimo jíné – i tři nádherné zvony pro chrám z nejvzácnějších – pro katedrálu svatého Víta v Praze.
Zvon patří k nejstarším přátelům člověka. Odedávna nás jeho hlas provází na každém kroku. Hlaholil při narození, zpíval ve chvílích radosti, temně volal do bitev, oznamoval strašné epidemie, požáry a války, plakal při úmrtích. Díky Josefu Dytrychovi a jeho následnicím bude znít na věky.
Deset čtení na pokračování, které jsou návratem do světa zapomenutých technických památek, uvádí letos o prázdninách Český rozhlas Ostrava. Účinkuje autor Milan Švihálek v dramaturgii Evy Lenartové a v režii Simony Nyitrayové. Technicky na pořadu spolupracoval Marek Hoblík.
Související
-
Za svědky minulosti (8. díl - Sen z oceli a železa)
S publicistou a spisovatelem Milanem Švihálkem, autorem knihy Za svědky minulosti, se vypravíme do Dolní oblasti Vítkovic.
-
Za svědky minulosti (7. díl - Vůně benzínu)
Když se řekne Kopřivnice, většinu z nás napadne taky světoznámé slovo Tatra. A právě tam nás zavede Milan Švihálek v dalším díle letního seriálu Za svědky minulosti.
-
Za svědky minulosti (6. díl - Hořící země)
Hořící země, haldy, hlušiny a ostravské dolování. To jsou témata dalšího setkání s Milanem Švihálkem, se kterým se pravidelně vydáváme Za svědky minulosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
