Za nehty

Usedám k computeru a sleduji, jak nabíhají příchozí maily z Čech. Všichni si bez výjimky stěžují na nesnesitelná vedra, která v domovině už třetí týden panují. Dozvídám se, že České dráhy situaci nezvládly a cestující se smažili v téměř 50stupňovém vedru, internetové deníky též neznají jiné téma a zavalují mě pokyny o pitném režimu a střídmé aktivitě při tropických teplotách. Prokřehlými prsty tluču do klávesnice: „K čertu s vámi, buďte rádi, že nemusíte klepat kosu“ a odcházím se prohřát na písečný dvorek. Slunce, které má daleko k nadhlavníku, „rozpaluje“ okolní polopoušť na příjemných 22 stupňů.

Našinec si spojuje Afriku s ledasčím, ale zima je asi to poslední, co by ho napadlo. Ale přestože jsme poměrně nedaleko obratníku kozoroha, noční teploty se tu blíží k nule. Pro srovnání se severní polokoulí obratník raka prochází jižním Egyptem či Saudskou Arábií. Velkou zásluhu na tom má krystalicky průzračné nebe. Koneckonců ne nadarmo američtí astronomové ze Smithsonova institutu ve 30. letech minulého století vybudovali na nedaleké sopce Brukkaros výzkumnou stanici, z níž pozorovali skvrny na slunci. Nebe je tu čisté téměř jako nikde jinde na planetě. Jenže právě toto nebe bez mráčku nechá trpně nasbírané sluneční teplo v noci vyzářit zpět do vyšších vrstev atmosféry. Vysoký rozdíl denních a nočních teplot je právě to, co člověka nezvyklého na pouštní podmínky nejvíce šokuje. A tak každý den prožíváte to samé převlékací kolečko. Přes den se procházíte v tričku v teplotách pohybujících se mezi příjemnými 20 až 26 stupni a po večerech se navlékáte do dalšího svetru, protože teploty padají hluboko pod 10 stupňů.

Před několika dny nám farmář z nedalekého pohoří Velký Karas vyprávěl o tom, jak má z roku 1996 fotky kompletně zasněžených hor a že mu to žádný Evropan nevěří, dokud to neuvidí. Podobně nás odrazují v místní turistické kanceláři od cesty do městečka Aus, kde prý má sněžit každým dnem. V tomto místě držela za 1. světové války laxní jihoafrická armáda ve stanovém táboře německé kolonisty jako zajatce. Podmínky byly natolik nesnesitelné, že si prý zajatci vybudovali vlastní domy a nakonec přidali i pár přístřešků pro své věznitele.

Odpoledne pak probírám počasí s místními a stěžuji si, že jsem se přijel do Afriky ohřát a zatím mě tu čeká takováhle ledárna. Do jednoho mě se smíchem ujišťují, že takto mírná zima tu již dlouho nebyla. K šípku i s vámi, ať je mírná jak chce, u nás v domě je k nevydržení. Zima proniká všude a není kam utéct. Místní domy totiž jako by se chladem vůbec nepočítaly. Okna jsou pouze jednoduchá, stěny bez izolace, těsnění neexistuje. Podobně jako v tradiční Číně či Japonsku ani zde nemají domy topení, a tak doma chodíme zabaleni do dek. Při večerní cigaretě se klepeme na dvorku a mám pocit, že jsme na horské chatě kdesi na Šumavě, jen ta souhvězdí nad námi jsou zcela nepovědomá.

15. 7. 2010, Keetmanshoop

PS: Včera jsme dostali radiátor, ložnici vyhřeje jen o dva stupně, ale aspoň se nám po ránu nekouří od úst.