Z opačného břehu: Klidné místo v pralese

V Brazíli našel Jan Antonín Baťa, bratr Tomáše Bati, druhý domov poté, co v roce 1939 opustil předválečné Československo. A jeho potomci žijí v Brazílii dodnes. Jaké ale byly začátky v nové zemi a s čím vším se museli členové slavné obuvnické rodiny vyrovnat? To nastiňuje další díl nového seriálu Zápisky z opačného břehu:

Klidné místo v pralese

Ljubodrag Arambašič seděl v gestapácké cele a krájel si na tenké plátky chleba. Pak ho sušil ve skoupých paprscích slunce, aby zbylo i na horší časy. V ústech mu chyběla spousta zubů, které mu vyrazil německý důstojník pažbou pušky. Jako účastník srbského odboje měl na kahánku. Němci ale hledali jeho bratra Dragoslava, dodavatele obuvi pro partyzánského velitele Draža Mihajloviče.

Bratr stačil při razii utéct, a tak Němci zatkli pro jistotu alespoň Ljubodraga. Z toho však žádné informace nevymlátili a po několika měsících mučení ho bez udání důvodu propustili. Na nic nečekal, sbalil si pár svršků a vydal se na dlouhý pochod do Itálie a pak do Anglie, kde zůstal a bojoval po boku spojenců. V cele si asi nepředstavoval, že jednou bude mít 2000 hektarů půdy v brazilském pralese.

Muž na svém místě

Rozlehlé pastviny brazilského státu Mato Grosso do Sul byly dříve neproniknutelnou divočinou|foto: David Koubek

Ljubodrag byl vysoký hubený muž s mohutnou bradou, pocházel ze staré ševcovské rodiny a řemeslu se vyučil u svého otce. Boje skončily, ale on nebyl účastníkem odboje komunistického, nýbrž bojoval za svého krále Petra. Návrat domů opět zaváněl budoucí oprátkou. Zamířil tedy přes oceán do Brazílie.

Tam se o jeho příjezdu dozvěděl od známých také imigrant Jan Antonín Baťa a okamžitě ho zaměstnal, protože v brazilské Batatubě rozjížděl nové závody na výrobu obuvi. Ljubodrag, pohledný mladík zocelený válkou a odbojem, se nebál ani čerta, natož brazilské reality, kde mnohdy jediným dopravním prostředkem v nekonečné zemi byl kůň.

Srbský partyzán se společně s Baťou vrhl do kolonizace brazilského venkova. Baťa již před válkou zakoupil desítky tisíc hektarů v Mato Grosso, na nichž chtěl vybudovat dobytkářské farmy ke šlechtění a chovu dobytka, určeného na výrobu kůží pro Baťovy obuvnické závody rozeseté po celém světě. Postupně se však jeho zájem obracel naplno k brazilské realitě a došel k názoru, že v této zemi by mohl vybudovat něco podobného, co se mu společně s nevlastním bratrem Tomášem podařilo po první válce v milovaném Zlíně...

Tolik ukázka z druhého dílu seriálu Zápisky z opačného břehu, který připravuje spisovatelka a hispanistka Markéta Pilátová. Celý tento díl, nazvaný Klidné místo v pralese, si můžete poslechnout v úvodu tohoto článku nebo zde. A dozvíte se v něm mimo jiné, jak si s brazilským venkovem i s brazilskými muži poradila vnučka Jana Antonína Baťi, paní Dolores Baťa Arambašičová.

A osudům brazilské větvě Baťovy rodiny se bude věnovat i příští díl Zápisků z opačného břehu. Markéta Pilátová se v něm zaměří na Jana Antonína Baťu a jeho boj proti odsouzení za to, že se veřejně nepřihlásil k československému odboji. Zápisky z opačného břehu vysíláme v magazínu Sedmý světadíl, v premiéře každou středu dopoledne.