Z Německa: Berlínská expozice o historii stolování

Někoho možná překvapí, co mají pohledávat stravovací a stolovací zvyklosti a pohled na jejich vývoj v průběhu století v muzeu, a to ještě v muzeu komunikace. Při hlubším zamyšlení ovšem nejspíš dospějeme k závěru, že snad lepší místo bychom pro takovou prezentaci nenašli. Nejenom proto, že jídlo usnadňuje komunikaci, třeba mezi mužem a ženou - jak praví známé řčení - láska prochází žaludkem. Také proto, že jeden ze současných nejrozšířenějších komunikačních prostředků - televize se hemží kuchařskými méně či více povedenými pořady. Právě při jídle probíhá konverzace, a to jak soukromá, tak i obchodní. Rodina se doma schází u společného stolu, ačkoli tato tradice vzala v posledních letech za své. Jak varují sociologové a psychologové, absence společných chvil právě u společného stolu lze považovat za alarmující signál vývoje společnosti či spíše jejího úpadku. Členové mnoha rodin totiž často končí na gauči před televizí s vlastní porcí večeře. I tento trend 21.století reflektuje výstava v muzeu komunikace v centru Berlína, která se ohlíží až do středověku, kdy třeba při korunovaci císaře ve Frankfurtu pro poddané teklo víno proudem několik dní a nocí. Někdejší monarchové byli svými štědrými dary v roli velkorysého sponzora, který si tak zavázal svůj lid. Současní politikové demonstrují blízkost k lidu zase tím, že třeba poobědvají v jídelním voze - jedou-li, většinou před volbami vlakem či zavítají do stánku s buřty a vysílají poselství - jsme jedni z vás. Výstava s názvem „Vařit, jíst, mluvit" připomíná také „matku" všech hostitelských večeří, takzvané Symposion, hostinu ve starověkém Řecku, přičemž hostinou nebylo myšleno jídlo, ale to, co následovalo po něm, setkání za účelem řešit nějaký problém nebo jen výměna názorů. Společně s poslední večeří Páně jde o symboly antických a křesťanských kořenů evropské kultury. Vaření, jídlo a konverzace patří k sobě a návštěvník výstavy si může připomenout i nejrůznější situace, kde k tomuto spojení dochází - od domácího prostředí u rodinného stolu či krbu přes kantýnu a několika hvězdičkovou restauraci až po piknik pod širým nebem. Nechybí ani přehled servírování jídla v antice či u královského dvora za Ludvíka XIV., který se mimochodem nejednou musel spokojit se studenými pokrmy, protože cesta z kuchyně do jídelny byla příliš dlouhá. Samostatnou část tvoří i stolování při oficiálních státních návštěvách a objevíme i fotografii kancléřky Angely Merkelové a bývalého amerického prezidenta George Bushe při grilování během jeho návštěvy Německa. Značná pozornost je věnována také jídlu ve volné přírodě a výstava se mj může pochlubit trofejí zapůjčenou z Výmaru - piknikovým košem Goetheho, který si slavný spisovatel pořídil v Miláně, a to docela draze … Mimochodem v té době měl obdivovaný proutěný košík status asi jako nyní vlastnictví ipodu.