Z historie rozhlasového přijímání

Přesně řečeno – krystalky byly prvními prakticky využitelnými a v průběhu doby velmi rozšířenými rozhlasovými přijímači. K vynálezu krystalek došlo před více než sto lety. Jejich rozkvět a masové rozšíření pak ovšem nastaly až poté, kdy se v Evropě v první polovině 20. let začal rozhlasový signál pravidelně vysílat. U nás tomu bylo, jak je všeobecně známo, v roce 1923.

Krystalka na obrázku je výrobek žáků 1. ročníku elektrotechnické průmyslové školy.Jde o exponát umístěný v Rozhlasovém muzeu, jež je součástí rozhlasové budovy regionálního studia ČRo v Plzni.

Výhodou tohoto prvního přijímače bylo, že jeho výroba byla poměrně jednoduchá a jen trochu zběhlý amatér si ho dokázal zkonstruovat sám. Nejdůležitější součástí byl tzv. „krystalový detektor“, podle kterého dostalo celé zařízení také název. Šlo o krystal, který měl usměrňovací vlastnosti, nejčastěji se používal galenit. Tohoto krystalu, uzavřeného ve skleněné baňce, se dotýkal hrot z fosforbronzu, wolframu nebo jiného materiálu. Vznikla tak velmi jednoduchá „hrotová dioda“. Hrot byl umístěn na páčce, která se otáčela v kloubu a umožňovala vyhledat na krystalu místo s nejlepším příjmem. Dále bylo pak zapotřebí jen několik jednoduchých součástech a kus izolovaného měděného drátu na výrobu cívky a ovšem vysokoimpedanční sluchátka (impedance musí být 2-4 kΩ, nízkoohmová nejsou nic platná). Součástí krystalky musela být anténa. Výhodou krystalky byl fakt, že nepotřebovala žádný zdroj. Napájena byla signálem z antény. Krystalky byly schopné přijímat signál pouze na středních vlnách. Dnešní vysílání, které se odehrává převážně v pásmech VKV, krystalka není schopna zachytit.

Pro zájemce uveřejňujeme několik jednoduchých schémat, podle kterých je možné – za předpokladu, že se podaří sehnat jednotlivé komponenty, z nichž především krystalový detektor se už téměř nikde nevyrábí – krystalku zhotovit.