Yvona Kreuzmanová, zakladetelka akce Tanec Praha

Host (Yvona Kreuzmanová): Tak střídavě oblačno. To je věčný stav kultury v Čechách, takže musím říct, že na jednu stranu mám obrovskou radost z tý řady umělců, kteří souhlasili se snížením honorářů a účastí na festivalu, a na druhou stranu je to smutné, že 17 let děláte akci, která má světové renomé a nemůžete nabídnout to, co ostatní státy Evropské unie.

Moderátor (Jana Klusáková): Jenom kvůli těm penězům?

Host (Yvona Kreuzmanová): To je samozřejmě hlavní problém. Na druhou stranu je tady neskutečná energie, co se týče zázemí, které dáváme, co se týče té pohostinnosti České republiky a toho si umělci strašně váží.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy skončíte jeden ročník a už abyste začala připravovat další, že?

Host (Yvona Kreuzmanová): To je nekonečný proces. Já některé soubory musím vybookovat dva roky dopředu a s jinými jsem schopna velmi flexibilně je zařadit do jejich evroských turné. Tak se nám to letos podařilo s tchajwanským Cloud Gate Dance Theatre, to je soubor, který měl obrovský úspěch i na Pražském jaru a Tanci Praha 2002 ve Vinohradech. A já musím říct, že jsem strašně ráda, že nám vyšla vstříc i Sazka Aréna a bude spolupořádat tuhle výjimečnou událost.

Moderátor (Jana Klusáková): A v té obrovské aréně bude taneční soubor?

Host (Yvona Kreuzmanová): Ano...

Moderátor (Jana Klusáková): Vy si ji zmenšíte?

Host (Yvona Kreuzmanová): Osvědčilo se to loni, my si ji zmenšíme, jak říkáte, my z toho uděláme divadelní prostor, říkáme tomu největší taneční divadlo České republiky, protože skutečně scéna je 20x15 metrů a postavíme ji specielně pro Tchajwance, ale bude to nádherný představení, kde hlavní dekorací je tuna rýže.

Moderátor (Jana Klusáková): Pravé rýže?

Host (Yvona Kreuzmanová): Pravé rýže, předvařené, specielně upravené, dobarvené a ta rýže tam hraje obrovskou vizuální roli.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste studovala nejdřív ekonomii a potom teorii tance na Divadelní fakultě Akademie Múzických umění. Teorie tance, co vás tam učili?

Host (Yvona Kreuzmanová): Tak byla to hudební fakulta, musím vás poopravit. A teorie tance je strašně zajímavej obor, protože děláte dramaturgii, kunzhistorii a částečně se dostanete i managementu. Dneska už doufám více než za mých let studií. A já jsem na základě toho chtěla odjet do Paříže na Sorbonu studovat taneční estetiku a to mě tak strašně přestalo bavit po prvním měsíci na Sorboně, že jsem přešla zase zpátky k taneční kritice a vlastně jsem potřebovala dělat tu analýzu s praktickou zkušeností, nikoliv tedy pouze teoretizování, a protože mě to k tý praxi vždycky táhlo, tak jsem skončila u toho festivalu.

Moderátor (Jana Klusáková): Pojďme do žhavého dneška. Co zajímavého kromě těch Tchajwanců návštěvníci Tance Praha uvidí?

Host (Yvona Kreuzmanová): Tak pokračujeme v tříletém projektu Evropské unie - Trans dance Europe. To je strašně zajímavé v tom, že dává příležitost k tvorbě, že jsou to skutečně rezidence umělců v různých zemích, v osmi zemích Evropy a vznikají tam nová díla, někdy lepší, někdy horší, je to samozřejmě riziko. Ale už ta příležitost pro ty mladý umělce je tam strašně důležitá. Budeme mít opět Karine Ponties, obrovskou oblíbenkyni našich diváků, a budeme mít třeba švýcarskou Nicol Seiler, která udělala sólo pro sólistku DV8 Fyzical Theater, velmi slavného tělesa. Pro mě je takovou perličkou jednak soubor z Pobřeží slonoviny, který jsem těžce dostáváme, doufám, že ta naše komunikace skutečně dopadne dobře, protože je to náročné a to je to směřování toho moderního afrodance, to je strašně zajímavej směr, protože z něho nevyprchaly ty původní kořeny a pak třeba já mám hrozně ráda Řeky a viděla jsem na Calamata festivalu neskutečně zajímavé dílo, které je syntézou živého zpěvu, výtvarna a pohybu, tak to máme také, máme ho na úvod festivalu v Ponci a zajímavý projekt děláme s Pražským jarem, které podpořilo vznik nové hudby. Je to v rámci Oddesa Klecmedbandu, což je tedy způsob židovské hudby, ale je to soudobá skladba jednoho z členů tohoto souboru a choreografii dělá maďarský choreograf Puttó pro české a maďarské tanečníky a uvedeme to v divadle na Vinohradech. Musím říct, že to je projekt, kde bude interpretace živé hudby s těmi Klecmed nástroji, což může bejt strašně zajímavé jak pro hudební, tak pro taneční publikum.

Moderátor (Jana Klusáková): Říkala mi Gita Fuchsová, naše generální konzulka v Los Angeles, že prý si děláte chutě na nějakou skvělou tanečnici z Havaje.

Host (Yvona Kreuzmanová): Kdyby jednu, tak by to bylo poměrně jednoduché, ale já jsem díky Gitě měla možnost v Hillu navštívit ty úplně původní Hulla dancers, což není Hulla Hulla, trapné zkomercionalizované a velmi nevkusně oblečené, ale to je skutečně to, co je spjato s etnickou činností na ostrovech havajských a co je nesmírně svým pohybem a těžištěm při zemi a je to tanec vulkánu. A já jsem zažila ty původní Havajany, kteří to skutečně udržují, tu tradici, a mám velkou chuť a mám už i sehnané nějaké prostředky ve státech, kterými bychom to podpořili, přivézt to na Tanec Praha 2006.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak vás tak poslouchám, tak vlastně havajský folklór, že?

Host (Yvona Kreuzmanová): Je to folklór, je to etno, ale je to v soudobém pojetí, je to s živou hudbou, s živým doprovodem a dělá to prostě soudobá choreografka.

Moderátor (Jana Klusáková): Ptám se vás proto, Yvono, protože mě zajímá váš názor na takový ten český folklór, takový ten umělý, jak tam ta Lučnice přidupe a zajuchá, co tomu říkáte?

Host (Yvona Kreuzmanová): Já nejsem příliš velkým příznivcem takovýchto stylizací. Záleží na tom. Některé folklórní soubory jsou úžasné a udržují právě toho ducha té původní kultury, a některé se snaží příliš přizpůsobit vkusu diváka, pak se to míjí pro mě účinkem.

Moderátor (Jana Klusáková): Před velkými umělci nemám ostych, protože jsou lidští, to jsou vaše slova. Platí to bez výjimky?

Host (Yvona Kreuzmanová): Bez výjimky určitě ne. Ten ostych je míněn velmi obrazně, protože já mám obrovský respekt a to, co se mi líbí je, že skutečně jsem se přesvědčila, že největší jména v mém oboru jsou lidé neuvěřitelně přístupní a velmi často velmi plachý, takže jste třeba překvapená, když potkáte Míšu Baryšnikova a on se vlastně bojí s těmi lidmi úplně jako přímo komunikovat a je rád, když moc nemusí.

Moderátor (Jana Klusáková): No, říká se o vás, že vy vlastně přemluvíte každého. Jak to děláte?

Host (Yvona Kreuzmanová): Pokud se k němu dostanu, tak je to pro mě snazší, protože myslím, že dokážu dostatečně vysvětlit, proč to v Praze děláme, proč to děláme tak dlouho za tak těžkých podmínek, protože prostě šíříme, já tomu říkám, tu taneční morovou nákazu, protože prostě je to nádherné umění, které dokáže oslovit neuvěřitelné spektrum diváků. Ale jsou samozřejmě umělci, ke kterým se tak snadno na blízko nedostanete a přesvědčovat jejich manažery je někdy nad lidské síly.

Moderátor (Jana Klusáková): Říká se velký umělec, velký honorář. Ostatně zní to logicky. Jak to zvládáte, tuhle rovnici, která u nás je taková nerovná?

Host (Yvona Kreuzmanová): No, v našich podmínkách je to strašně složité, pochopitelně, že smlouvám, prostě musím a jinak to nejde a někdy se to podaří, někdy to trvá 2-3 roky, někdy musíte dvakrát odmítnout a dát jasně najevo, že fakt ty peníze nemáte a pak už záleží na tom, jestli ta Praha je dostatečnou motivací pro takového člověka přijet. Stalo se mi, v tak 80 procentech případech přesvědčím, ve 20 ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak známo, do Opery a na koncerty symfonické hudby chodí specifické publikum, myslím u nás. Zčásti cizinci, zčásti tuzemci, kteří vědí, na co jdou a jsou, tak říkajíc, předem připraveni. Pokud jde o tanec, slyšela jsem nedávno dvě dámy, které odcházely z představení Pohybového divadla se slovy: Už to není co to bejvalo, když si vzpomenu na Martičku Drotnerovou a Vlastíka Harapese. Co byste takovým divačkám řekla?

Host (Yvona Kreuzmanová): Já musím říct, že to je právě ten obrovský rozdíl. Taneční moderna dává neuvěřitelný prostor divákovi. Pokud se otevře a nechává si pod těmi jednotlivými obrazy a zážitky doznít ty svoje životní zkušenosti, tak každý vnímá individuálně a každý vnímá svůj svět a svoji fantazii může rozvíjet v tom, co mu taneční moderna nabízí. Pokud jdete na klasiku a víte přesně, co očekávat, tak je to samozřejmě snazší pro určitou generaci diváků, ale já musím říct, že bych to vůbec neformulovala generačně. Je to skutečně o otevřenosti a o snaze dosadit si svoje vlastní pocity pod to, co vidím a co je třeba i velmi abstraktní.

Moderátor (Jana Klusáková): Z laického pohledu je balet to, co se provozuje na špičkách a tanec ve špičkovém provedení je kupříkladu mistrovství republiky v latinsko-amerických tancích. Jak ty nepřirozeně se usmívající a extravagantně oblečené očíslované páry přenáší televize. Jak vidí rozdíl mezi baletem a tancem ředitelka Tance Prahy, Yvona Kreuzmanová.

Host (Yvona Kreuzmanová): Tak ani jedno ani druhé, ani špičky samotné, ani přílišné křečovité úsměvy a stylizace tanečníků společného tance. Moderní tanec dává neuvěřitelný prostor pro kontakt se soudobým děním, se soudobou civilizací, přesahuje do různých žánrů, moderní technologie, videa, multimédia, to všechno hovoří dneska jazykem moderního tance. Zrovna tak výtvarné umění, zrovna tak literární náměty, to všechno se nám mísí v tanečním divadle, které je jedním ze směrů velmi zajímavých v moderním tanci.

Moderátor (Jana Klusáková): A dokonce to není doména 40kilových mladých baletek a tanečnic, teď už tančí i dámy, které jsou v letech a při těle.

Host (Yvona Kreuzmanová): Přesně tak. Směřování mezi normální lidi, mezi normální publikum je i v tom, že můžete sázet na individualitu a to je ten zásadní rozdíl, že nepotřebujete 50 stejných labutí ve sboru, ale potřebujete 5 až 10 úžasných osobností, které mají co říci.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo je dnes z vašeho pohledu, paní Kreuzmanová, česká taneční jednička? To se špatně říká, že jo?

Host (Yvona Kreuzmanová): To je těžká otázka, protože já musím říct, že fandím spoustě těch mladejch lidí, který maj obrovskou energii. Teď se třeba moc těším na to, co vytvoří Věra Ondrašíková, která vloni měla obrovské úspěchy na mezinárodní scéně a považuji ji za takový zvláštní nenápadní fenomén naší taneční scény, ale třeba Petra Hauerová je zase jinak neuvěřitelně razantní a už na svůj věk vyhraněná osobnost. Honza Kodet má určitě stále co říci a je neuvěřitelně otevřeným různým dalším možnostem a vlivům a právě tomu prolínání tance s ostatními žánry. Já mám strašně ráda Petra Zuzku a moc mu fandím v tom, aby se mu dařilo v Národním divadle dělat to, co si předsevzal, protože to není vůbec jednoduché. Že bych měla jednu výraznou jedničku, asi nemám.

Moderátor (Jana Klusáková): Já bych připomněla Kristinu Lhotákovou.

Host (Yvona Kreuzmanová): Kristina je taky strašně zajímavá, už tím vstupem do té sociologie, do vlastně zkoumání prostředí, který jsme na jevišti málokdy potkávali.

Moderátor (Jana Klusáková): Rozbíjí hranice.

Host (Yvona Kreuzmanová): Ano, ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A které je dnes hlavní město tance? Myslím na světě. Kde to umějí nejlíp?

Host (Yvona Kreuzmanová): Pro mě je to Lion. Lion, který má za sebou tradici několika bienále, bienále, která byla vždycky koncipovaná k jednotlivým kontinentům nebo částem světa a vyvrcholila loňským bienále, který bylo věnováno Evropě a na které nechyběla ani Česká republika. Lion má Dům tance, jeden z nejúžasnějších prostor, který tam existuje a mě trošku mrzí, že Guy Darme, který to tam tak dlouho a úžasně dělá, se rozhodl, že už mu to stačí a že se odstěhuje do Brazílie. Možná to bude další konec jednoho zajímavého období pro moderní tanec ve Francii.

Moderátor (Jana Klusáková): Teď jsem se lekla, aby vy jste se taky někam neodstěhovala, protože my taky máme Dům tance, jmenuje se Ponec. Vám se podařil hrdinský kousek, před pěti lety jste vyhrála soutěž na rekonstrukci bývalého pražského kina Ponec a jakpak to tam teď, v tom Ponci, na jediné stálé taneční scéně v Praze, vypadá?

Host (Yvona Kreuzmanová): Tak to je takový zahřátí na srdci, vypadá to tam nádherně, chodí tam lidi, jsou nadšený z toho prostředí, je to skutečně jediná taneční scéna v České republice, která má úplně dokonalé podmínku pro tu intimitu, pro ten vztah diváka k tanečníkovi a já jsem strašně ráda, že to takhle funguje. Méně ráda jsem, že na to nemáme dost peněz a že vlastně jsme se dostali do obrovskýho deficitu z loňskýho roku, ale myslím si, že to prostě člověk musí nějak překonat, přežít, třeba zavřít v říjnu a votevřít znova v lednu. Všechny varianty jsou otevřeny a já jenom doufám, že se brzo v Praze ztransparentní podmínky pro takzvané NGO, čili nongovermental organizations, protože jakmile nejste zřizováni obcí nebo ministerstvem, tak nemáte vůbec rovnoměrný přístup k financím, abyste mohli dělat profesionálně svou práci. A moderní tanec je vlastně jediným uměleckým oborem, v němž neexistuje jediná příspěvková organizace, není tady žádný soubor, který by byl pravidelně podporován státem nebo městem a tím pádem skutečně živoří úplně zoufalým způsobem. A politika pražského magistrátu zatím nedává moc nadějí, že by tomu bylo jinak, nicméně věřme panu primátorovi, že to hodlá změnit.

Moderátor (Jana Klusáková): Třeba by pomohlo, kdyby dceruška některého pana radního tančila.

Host (Yvona Kreuzmanová): Možná by to bylo to řešení.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste zveřejnila v tisku, paní Kreuzmanová, svoje krédo. Zdědila jste ho údajně po tatínkovi, a totiž - můžu dělat jen to, co mě baví. Ještě pořád vás ten věčný kolotoč baví?

Host (Yvona Kreuzmanová): Strašně mě to baví. Kdyby mě to nebavilo, nemohla bych to vůbec dělat a musím říct, že to je vlastně to privilegium lidí, co pracují v umění, že dělají věci, kterým věří a které je bytostně zajímají a já jsem svoje hobby povýšila prostě na svoje zaměstnání a tím se mi podařilo tohleto a myslím si, že pro lidi, který mají zaujetí pro věc, je vždycky jednodušší překonávat ty dílčí překážky a že jich není málo.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem váš pan otec prý mluvil devíti jazyky?

Host (Yvona Kreuzmanová): Je to pravda, on měl obrovské lingvistické nadání, pracoval jako expert Unesco v oblasti tropických dřevin, takže kamkoliv vyjížděl, tam se učil tu řeč.

Moderátor (Jana Klusáková): A vy, kolika mluvíte jazyky?

Host (Yvona Kreuzmanová): Já mluvím dobře česky, jinak jsem studovala francouzštinu, ruštinu, latinu, španělštinu chvilku, nutně jsem se musela naučit anglicky, to během stáží, nikdy jsem to nestudovala, velmi pasivně umím německy, takže skutečně musím říct, že ta francouzština a angličtina jsou dneska takový základní jazyky, který používám všude ve světě.

Moderátor (Jana Klusáková): Před 4 lety jste řekla: Jsem nepolepšitelná optimistka. Věřím, že zázraky se dějí, pokud jste přesvědčeni o smyslu své práce.

Host (Yvona Kreuzmanová): Můj optimismus už trošku hraničí s naivitou, protože já jsem nevyléčitelný optimista, takže i všechny ty rány, který se nám teďko dostávají, pokud jde o iniciativu pro kulturu a veškerý naše snažení změnit konečně nějakým způsobem financování kultury v Čechách, já si prostě myslím, že co nás nezabije, to nás posílí a to nás posune dopředu.

Moderátor (Jana Klusáková): Jako dnes mnohé ženy jste odkládala porod dítěte, ale na rozdíl od mnohých jste v 35 snadno otěhotněla, narodila se vám zdravá holčička a brzy po ní ještě syn. Jak zvládáte, Yvono, svou nesnadnou profesi s neomezenou pracovní dobou a s cestováním po světě při dvou malých dětech? Ta holčička je teď prvňačka.

Host (Yvona Kreuzmanová): Je to tak. Já musím říct, že děti jsou pro mě zdrojem energie, oni mě vlastně dobíjejí. I tím optimismem a já jim věnuju maximum času, který mám. Velmi přesně si dělím svůj čas mezi děti a práci a jsou pro mě velkou prioritou a myslím si, že to, co jim nedám v tomhle věku, to už jim nedám nikdy a proto jsme si dali takový pravidla hry, holt už v ranném věku musejí vnímat, že nějaká pravidla existují. Když je maminka moc zaměstnaná, třeba když má festival, tak prostě to musí respektovat a já jim to zas vracím o prázdninách. Umím si to rozdělit tak, abych ty náročný období měla nějakým způsobem zajištěný a abych zase naopak veškerý volný čas věnovala jim.

Moderátor (Jana Klusáková): Váš muž pro to má pochopení?

Host (Yvona Kreuzmanová): Já jsem rozvedená.

Moderátor (Jana Klusáková): A otázka na závěr. Kdy naposledy jste tančila?

Host (Yvona Kreuzmanová): Já jsem si udělala takový pro sebe šílený úkol, že jsem ke svým čtyřicátinám se rozhodla zatančit s Monikou Rebcovou a ještě s jedním kolegou, s kterým jsme kdysi opravdu byli těmi blouznivci našich jevišť.

Moderátor (Jana Klusáková): Jako na scéně?

Host (Yvona Kreuzmanová): Na scéně Ponce, pro zvané, na oslavu svých čtyřicátin a musím říct, že mě to tak vyčerpalo, že jsem zařekla, že už to příště fakt neudělám.

Moderátor (Jana Klusáková): Hostem našeho pořadu byla Yvona Kreuzmanová, ředitelka občanského sdružení a mezinárodního festivalu Tanec Praha. Žena, která říká - tanec je krásný a povznáší duši. Kdo tančí, nezblbne. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.