Vždycky jsem chtěl tančit, ale už to bolí a cítím úplně všechno, přiznává herec a tanečník Jan Révai
Původně na divadlo vůbec nepomýšlel. „Vždycky jsem chtěl tančit. Ale když mě dnes někdo představí jako tanečníka, připadá mi to hloupé,“ přiznává herec, a přesto stále ještě tanečník. Jak vzpomíná na Borise Rössnera? Jaké dramatické zážitky si letos přivezl z Papuy Nové Guiney? Jsou po něm jeho děti? A na co by v současnosti rád pozval své fanoušky a fanynky?
„Opravdu už moc netančím,“ ujišťuje. Je rád, že se mu podařilo dostat se do činohry. „Muzikály jsem v sobě uzavřel, i když v muzikálu Zpívání v dešti ještě tančím a stepuji. Ale už to bolí a cítím úplně všechno,“ přiznává.
Když Jan Révai nastupoval do vlaku jménem činohra, cítil velkou zodpovědnost. „Vstupujete tam jako elév, i když už ne ve věku eléva,“ vypráví a vzpomíná na režiséra Petra Kracíka, který o něm prý kdysi řekl, že je jako houba.
„Protože houba nasává a já jsem se v tu dobu skutečně snažil nasávat vše, co jsem kolem sebe viděl, a tím jsem se učil. To nasávání, vnímání a analyzování funguje. Stále jsem houba, pořád se učím a čím dál tím víc mě to baví,“ uzavírá Jan Révai v Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
