Vyváděla jsem neuvěřitelné věci, vypráví Stanislava Jachnická

16. srpen 2016

Dlouhou dobu se věnovala tanci, toužila ale po herectví. Dnes patří mezi naše renomované herečky a doma je nejen v divadle, ale také před kamerou a v dabingu. Stanislava Jachnická vyprávěla o svých divadelních začátcích, dabingu i cestě do Santiaga de Compostela.

Stanislava Jachnická začínala v divadle v Pardubicích. „To bylo moje první angažmá. Já jsem se tomu samozřejmě bránila a jako všichni mladí herci jsem chtěla zůstat v Praze. Pak mi paní Hlaváčová říkala, že Pardubice jsou výborný angažmá a nelituju toho. A za ty dva roky jsem se možná naučila víc než za čtyři roky na škole,“ říká.

V pardubickém divadle prý chtěla všechno hned měnit. „Měla jsem pocit, že by to tam mělo trošku žít, měla jsem ideály. Já jsem tam vyváděla neuvěřitelný věci,“ říká, „třeba jsem panu řediteli, který zároveň hrál se mnou v jedný hře, kde měl proběhnout přes jeviště s kufrem, tak jsem mu do toho kufru dala v zákulisí těžký závaží. On měl rychlej přeběh přes jeviště a vzal ten kufr a zastavil se na místě, jak to bylo těžký. Pak to přes to jeviště dotáhl. No a vyšetřovalo se to a byl z toho problém.“

„Nebo na apríla jsem ráno zavolala do divadla, že jsem v Praze, mám zlomenou nohu a nepřijedu. Přišlo mi to jako velká legrace. Pak jsem do divadla v devět ráno přišla a tam všichni řešili přeobsazení představení a já jsme si myslela, že když tam přijdu a řeknu apríl, tak se to tím vyřeší.“

Dneska už prý Stanislava Jachnická moc legrácky na jevišti nedělá: „Třeba si vyměníme paruku nebo kostým, ale to už představení nezruší.“ Stanislava Jachnická mluvila i o dabingu a stávce dabingových herců a o své pouti do Santiaga de Compostela. Poslechněte si víc v našem archivu nebo se podívejte na video.

Spustit audio