Výtvarnice Irena Hirai: Symetrie zabíjí inspiraci. Dotkni se křídel, vzlétni a přidej otisk duše
Česká umělkyně s japonskou zkušeností Irena Hirai žije a tvoří v osadě Bobr. Tvorba keramiky je podle ní terapií, návratem k přírodě a cestou ke zklidnění.
Přijměte pozvání na Návštěvu do osady Bobr na okraji Žacléře. Ve venkovském domku s historickou pamětí, obklopeném zahradou s tajemnými zákoutími, s pravou japonskou keramickou pecí a s galerií, nás přivítá výtvarnice Irena Hirai - usměvavá drobná žena s dlouhými tmavými vlasy.
Vyučuje v žacléřské základní umělecké škole, spolupracuje jako lektorka s Keramickým studiem v Kohoutově a její tvorbu, ale také životní filozofii, ovlivnilo deset let prožitých v Japonsku. Do Čech se s japonským manželem a se dvěma dcerami vrátila před dvaadvaceti lety. Jak plyne její život tady?
Čtěte také
Irena Hirai vystudovala keramickou školu v Bechyni. Svého budoucího japonského manžela poznala v Polsku (i díky esperantu), a tak se jí pak splnil sen většiny keramiků: poznávat umění přímo v Japonsku. Seznámila se tam s používáním starých technologií, glazur, materiálů, s pálením dřevem.
V zemi vycházejícího slunce plné kontrastů prožila deset let, poznávala keramiky, výtvarníky, učila se, pracovala s hlínou, reflektovala.
Zároveň to pro Irenu bylo i velké dobrodružství: myšlení, jednání i gesta jsou v Japonsku jiná než v Evropě. Sňatek Češky a Japonce byl pro tradiční japonskou rodinu velký problém, s manželem tak museli vytvořit nový rodinný styl, ne japonský, ne český, ale „jejich“.Čtěte také
Na děti mluvila Irena česky, používala esperanto nebo japonská slova, manžel komunikuje japonsky.
„Když děti dorostly do školního věku, tak jsme přemýšleli, kterou zemi vybereme pro jejich vzdělání. Rozhodli jsme se pro Evropu s tím, že tady budou mít víc možností, víc šancí.“
Manželovi se v Čechách první tři roky „vařila“ hlava: japonský naturel je přece jen odlišný. Třeba když má Japonec na někoho názor, tak o všem nejdřív pořádně popřemýšlí a pak teprve něco dělá. Češi nad konkrétním člověkem zase tak moc nepřemýšlejí, obrázek si udělají dost rychle,“ přibližuje národnostní odlišnosti Irena Hirai.
Japonci jsou schopni si pomáhat, Češi někdy problém spíš obcházejí.
Rodina teď žije v Čechách v osadě Bobr v Žacléři, kde v zahradě kromě keramických objektů stojí i japonská keramická pec propojená s ateliérem.
Návrat k přírodě, možnost zklidnit se
Irena Hirai pracuje i jako učitelka v ZUŠ v Žacléři a lektorka v Keramickém studiu Jarmily Turnerové v Kohoutově, spolupracuje i s Česko - japonskou společností. Sama se věnuje hlavně objektové tvorbě a užitné keramice.
„Myslím, že tvorba keramiky je i terapií. Návrat k přírodě, možnost zklidnit se. A většinou to zájemcům jde líp než kreslení nebo malba. A pak je tu ještě další rozměr - překvapení. Nikdo předem přesně netuší, jak bude dílo po výpalu nakonec vypadat. V napětí tak zůstávají i zkušení keramici. Já ráda experimentuji, proto s tím musím počítat,“ usmívá se Irena Hirai.
Japonský keramik nežije symetrií, má vizi a přidává otisk duše
Japonci nedělají misky rychle, víc nad nimi přemýšlejí. Řemeslník v Čechách vytočí třeba šedesát misek denně, které většinou musí mít stejný tvar. Japonský výtvarník má určitou vizi, a tak se v dané chvíli zabývá jen tou jednou miskou. Chce do ní vtisknout svou ideu, víc o tom přemýšlí.
Čtěte také
Když si vytočí symetrický tvar, krásný, uhlazený, tak jej následně deformuje nebo přidá různé otisky prstů, předmětů nebo zmáčknutí. Každý kus je tak trochu originální, s otiskem duše.
Irena využívá i rytí do glazury - objeví se tak třeba náznak traviny, rákosí, listů, které pak výpal odkryje a upozorňuje, že symetrie zabíjí inspiraci.
Irenin manžel Hiro je původním povoláním inženýr strojař, v Japonsku se zabýval automatizovanou výrobou robotů a následným servisem. V Čechách zaměstnání v oboru nenašel a to ho přivedlo k tomu, že se začal zabývat keramikou. Má také největší podíl na výstavbě autentické japonské pece na výpal keramiky na zahradě v osadě Bobr.
Irenu japonský přístup k výrobě keramiky okouzlil, a tak se dá říct, že si před lety přivezla zpět do své vlasti i kus Japonska. Tato země ji ovlivnila nejen výtvarně, ale i v životní rovině. Japonské doteky zrcadlí i její tvorba, kterou můžete vidět v ateliéru v osadě Bobr v Žacléři.
Související
-
Německý výtvarník Eric Buchholz: „Připomínejme si dějiny, žijme přítomností a mysleme na budoucnost“
Moje maminka byla s rodiči vysídlena, ale všichni vždy mluvili o svém rodném kraji s láskou, říká německý výtvarník Eric Buchholz. Reportáž připravila Romana Pacáková.
-
Sedloňov a výtvarnice Jarmila Haldová, „žena tisíce zájmů“, patří neodmyslitelně k sobě
Sedloňov je malebná vesnička v srdci Orlických hor. Za kulturou se tam můžete vydat do bývalé sedloňovské školy, kde je dnes také síň výtvarnice a řezbářky Jarmily Haldové.
-
Jiří Skopal: Japonci na jednom našem koncertě zvolali osmkrát bravo. To byl pro nás zatím rekord
Dnes si budeme povídat o zpívání a o světoznámém pěveckém dívčím sboru Jitro z Hradce Králové. Naším hostem je sbormistr profesor Jiří Skopal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.