Výstava Duševní nemoc a vizuální umění ve Vídni 1900

Méně známé vztahy mezi psychiatrií a výtvarným uměním zkoumá výstava Duševní nemoc a vizuální umění ve Vídni 1900 ve Vídeňském muzeu na Karlově náměstí. V rakouské metropoli bude k vidění do 2. května.

Na počátku 20. století patřila Vídeň mezi evropskou špičku ve výzkumu i léčbě psychických onemocnění. Dnes sice s touto oblastí a rakouskou metropolí spojujeme především otce psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Méně známá je ale skutečnost, že už před jeho výkladem snů se mnoho vídeňských výtvarných umělců a architektů zabývalo psychickými nemocemi a jejich léčbou. Byla to doba, kdy vznikal legendární psychiatrický ústav Am Steinhof, ve své době zcela unikátní celkovým pojetím - od architektonického až po respekt vůči pacientům, největší a nejmodernější léčebna v Evropě, jehož pacienty s oblibou portrétovali malíři. Duševní nemoci jako kdyby měly před sto lety pro vídeňské umělce jistou magickou přitažlivost hraničící až s posedlostí. Tento možná méně obvyklý objekt zájmu umění šel ruku v ruce se smíšenými pocity nejenom umělců na počátku nového století, v době, kterou vnímali jako dobu nervózní, kdy se obávali psychického zhroucení, nemocí duše, kdy je paralyzoval strach před moderním městem a razantním zrychlením životního tempa a stylu. Na přelomu století bylo docela běžné, že lidé, aniž by objektivně trpěli duševní poruchou, trávili dovolenou v sanatoriích, kde čerpali novou sílu. Právě toto období reflektuje výstava "Madness & Modernity. Šílenství a moderna ve Vídni kolem roku 1900", která je výsledkem čtyřleté práce. Byla koncipována pro úspěšnou kolekci londýnského muzea, která zasadila dějiny medicíny do širokého kulturního kontextu. Nabízí se tak pohled na speficický fenomén vídeňské kultury.

Výstava osvětluje vztahy mezi psychiatrií a výtvarným uměním, architekturou a designem a zároveň ukazuje, jak silně ovlivnila moderna náš postoj k psychickým nemocem a pacientům. Bylo mezi nimi i hodně zástupců vídeňských uměleckých kruhů, třeba spisovatelé Peter Altenberg či Ludwig von Janikowski, který se nechal portrétovat Oskarem Kokoschkou. Léčit se na Steinhofu byla pro umělce zčásti i módní záležitost a jak řekl lékař a spisovatel Arthur Schnitzler, šlo spíše o neurasteniky z povolání".

Otevření areálu v roce 1907 zařadilo Vídeň v oblasti psychiatrie k nejpokrokovějším městům Evropy, šlo totiž o ojedinělé propojení medicíny a architektury. 60 pavilonů v rozsáhlém areálu uprostřed přírody, které z části navrhl architekt Carlo von Boog, totiž měly svým pravidelným půdorysem přispět k léčbě a úspěšné terapii. Centru komplexu dominuje divadlo postavené v jugendstylu a kostel "Am Steinhof", s obrovskou měděnou kupolí navržený slavným Otto Wagnerem. Kupole mistrovského díla připomíná obrácený citron, proto se místo také často nazývá "Lemoniberg". Unikátní areál Steinhof vstoupil také do řady děl dobové krásné literatury, kde je "blázinec Am Steinhof" žertovnou obdobou toho, co Češi znají pod pojmy "Bohnice" či "Na kopečku".

V šesti velmi vzdušně uspořádaných a rafinovaně propojených místnostech muzea si lze prohlédnout také přístroj na posilování pohybového aparátu, dobové fotografie i plakáty, kterými chtěl ústav přilákat zahraniční pacienty. Prezentují se rovněž cenné původní návrhy i modely areálu i nádherného Wagnerova kostela. Na originální výstavě samozřejmě nechybí ani pověstná pohovka Sigmunda Freuda rekonstruovaná z originálních kusů. Spatříme i Freudův portrét od Maxe Oppenheimera z roku 1909, který ukazuje otce psychoanalýzy tak, jak jej známe - s cigaretou a knírem.