Výročí nezávislosti Izraele
Jeden unikátní rozhovor vám teď nabídne Dopolední Radiožurnál. Týká se data 14. května 1948. Ten den vyhlásil David BenGurion nezávislost Izraele. Předcházelo tomu rozhodnutí Valného shromáždění OSN rozdělit britskou mandátní Palestinu na židovský a arabský stát, tedy rozhodnutí, s nímž Arabové už tehdy nesouhlasili, protože tím podle nich Západ řešil svou válečnou vinu na Židech na úkor arabských obyvatel Palestiny. Na některé méně známé okolnosti vzniku Izraele se teď Zblízka podíváme s jeruzalémským zpravodajem Břetislavem Turečkem. Našel k tomu i opravdu unikátního pamětníka.
Ari HENDLER:
Jsem poslední žijící člověk z více než dvou set lidí, kteří byli v sále, kde BenGurion vyhlásil založení Izraele. Tady sedím v té bílé kypě. BenGurion výslovně chtěl, abych byl tady, hned pod pódiem.
Břetislav TUREČEK; deník Právo:
Dnes třiadevadesátiletý Ari Hendler organizoval ve čtyřicátých letech v Británii sionistické zemědělské jednotky k vyslání do Palestiny. Teď píchá prstem do fotografie, na které pozdější první premiér Izraele David BenGurion právě vyhlašuje nezávislost. Vznik Izraele je nejčastěji vysvětlován jako snaha zabránit dalšímu holocaustu. Jen historikové občas připomínají, že nebýt velmocenských záměrů Moskvy, sionistický sen by možná zůstal jen na papíře.
Ari HENDLER:
V té době Stalin doufal, že tento stát bude komunistický. Většina lidí tu byli dělníci, samotný BenGurion byl z tehdejší Strany práce. Takže komunisté tady v Palestině i v Sovětském svazu vyhlášení nezávislosti podporovali.
Břetislav TUREČEK; redaktor:
Totéž činilo se svými zbraněmi i Československo, které se po válce začínalo orientovat na Moskvu.
Eduard STEHLÍK; Vojenský historický ústav Praha:
Pomoc státu Izrael, vojenská pomoc státu Izrael v tom roce 1948 byla naprosto klíčová pro jeho další existenci, protože v té době se nenašel jiný stát, který by byl schopen a ochoten hlavně takovým způsobem a tak masivní podporou pomoci jak dodávkami zbraní, tak výcvikem izraelských vojáků, letců, parašutistů, jako bylo Československo.
Břetislav TUREČEK; deník Právo:
Říká Eduard Stehlík z pražského Vojenského historického ústavu. Jak vzpomíná Ari Hendler? Část židovského hnutí a také americký prezident Harry Truman varovali před unáhleným vyhlášením Izraele.
Ari HENDLER:
Byli tu i jiní, kteří s BenGurionem říkali žádný komunistický Izrael nevznikne. Rozhodně nejdřív musíme vyhlásit stát, abychom zachránili co nejvíce Židů. A to se také stalo.
Břetislav TUREČEK; deník Právo:
K tradičním mýtům patří, že proti sionistickému hnutí stála jednotná arabská fronta. Po vyhlášení Izraele proti němu skutečně vytáhlo několik arabských armád, jak mi ale řekl izraelský historik Hilel Kohen, co se týká samotných palestinských Arabů, pohled do archivů oproštěný od ideologie nabízí mnohem pestřejší obraz.
Hilel KOHEN; izraelský historik:
S mírou nadsázky se dá říci, že bez arabské pomoci by ustavení židovského státu nebylo skoro možné. K tomu bylo totiž potřeba především získat půdu a většina prvních židovských osad v Palestině byla na pozemcích skoupených od Arabů.
Břetislav TUREČEK; deník Právo:
Jiní Arabové v roli kolaborantů udávali arabské členy hnutí odporu a Židé je využívali jako vyzvědače.
Hilel KOHEN; izraelský historik:
Motivace byla různá. Někteří prostě chtěli být zadobře se sionisty, které vnímali jako nové koloniální vládce po Britech. Jiní si upřímně mysleli, že spolupráce se Židy je kvůli jejich převaze to nejlepší, co se dá udělat pro zájmy Palestinců. Někteří to dělali pro peníze a jiní také z osobního přátelství se Židy.
Břetislav TUREČEK; deník Právo:
I takové věci tedy vedly ke vzniku dnes šedesátiletého Izraele. Pamětníka Ari Hendlera se ještě ptám, jak prožívali čerstvé zrození svého státu jeho židovští obyvatelé.
Ari HENDLER:
Vracel jsem se domů k ženě a dvěma synům a lidé v ten slavný pátek tančili celou noc v ulicích.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
