Vynález. Případ popeláře, který na falešné vynálezy dostal od státu statisíce

Vítězslav Válek (* 1925) neměl ani středoškolské vzdělání. Byl třikrát rozvedený a nikdy soustavně nepracoval. Peníze si ale vždycky dokázal zajistit. A když zjistil, jaké státní peníze se točí v oblasti vynálezectví a zlepšovatelství, začal být v téhle oblasti mimořádně aktivní.

Zajímal se o technologické problémy, četl technickou literaturu a články o vědeckotechnických problémech a vyhledával osoby s bohatými technickými znalostmi. Od nich pak čerpal názory a myšlenky, které následně vydával za své.

Důvěra za 200 000 korun

V roce 1957 přišel s myšlenkou na levnou výrobu portlandského cementu dosycováním strusky z elektrárenských pecí, a dokázal pro ni získat premiéra i ministra energetiky. Za nadšené pozornosti tisku nápad začal ověřovat ve chvaletické elektrárně. Úřady ale brzy testování zastavily.

Válek totiž za zhruba 200 000 korun experimentálně dokázal to, co už v roce 1951 tvrdil prof. Dr. Rudolf Bárta: že to není proveditelné. I z takového podvodu se ale dokázal rafinovaný manipulátor a podvodník s odvážnými i originálními metodami dostat.

Nová finta

I přes vyšetřování vedené kapitánem Jiřím Strnadem a podporučíkem Milanem Divišem byl v té době stíhán jen pro trestný čin zanedbání povinné výživy (tj. neplatil alimenty). Na scénu opět vstoupil razantně v roce 1965 a opět prostřednictvím tisku.

Tehdy totiž navrhl založit „vědecké družstvo“ Nová technika jako platformu pro vynálezce a zlepšovatele. Tehdy ho zrovna propustili z práce popeláře, protože neplnil svoje povinnosti a do práce si chodil, kdy se mu zachtělo. Hledal tak zřejmě nový způsob obživy.

Protože měl velké životní náklady (alimenty a dvě milenky), znovu rozjel svůj „byznys“. Sliboval, fakturoval, ale nic nedodával. Dokud Ústřední rada družstev k 31. březnu 1966 přípravný výbor družstva Nová technika nerozpustila. To datum bylo klíčové.

Zaučil i milenku

V 50. letech bylo důležitější, jestli je vědec ve straně, než jestli má za sebou skutečnou vědeckou činnost. To byl problém kritizujícího Rudolfa Bárty: nebyl ve straně|foto:Národní muzeum Praha, eSbírky – kulturní dědictví on-line

Válek totiž dál používal hlavičkové papíry Nové techniky, uzavíral nová partnerství a „vydělával“ další peníze. Třeba s hudebním vydavatelstvím Panton uzavřel smlouvu o technické pomoci a provedení adaptačních prací a vyinkasoval zálohu 20 000 korun.

Stavebnímu bytovému družstvu Cyklus zase slíbil vypracování dokumentace pro výstavbu rodinných domků. Opět si odnesl zálohu, a neudělal nic. Byl navíc tak suverénní a drzý, že tuhle smlouvu za přípravný výbor spolupodepsala i jedna z jeho milenek.

Udal své vyšetřovatele

Válek už tehdy věděl o vyšetřování a nebál se využít i svých kontaktů. Na kriminalisty si stěžoval hlavnímu vojenskému prokurátorovi. V písemné stížnosti se odvolával na své vynálezy, „kterými se zabýval i předseda vlády“.

Stížnost na (teď už) majora Strnada byla prověřena jako neopodstatněná. Mezitím Válka jeden z jeho věřitelů v hospodě zfackoval. Na Válka také bylo podáno trestní oznámení a soud ho v roce 1967 poslal za různé trestné činy majetkového charakteru na dva roky do vězení.

Odešel „pomáhat“ na Slovensko

Pro dobré chování ale byl předčasně propuštěn. Údajně prováděl kvalitní vědeckotechnickou osvětu mezi spoluvězni. Po propuštění z vězení zmizel na Slovensko. Prý aby tam pomohl zaostávající vynálezecké a zlepšovatelské činnosti.