„Vyléčí“ cukrovku, cholesterol i obezitu. Jak nenaletět slibům lékošmejdů?

Projekt Lékošmešjdi vznikl s cílem naučit lidi rozpoznávat podvodnou reklamu na údajně zázračné léky. S rychlým rozvojem nástrojů umělé inteligence je to přitom stále obtížnější. „Vodítka ale existují,“ uklidňuje mluvčí projektu Jaroslav Poláček.

„Vyléčí“ cukrovku i vysoký cholesterol

Podle něj by měl člověk zbystřit už ve chvíli, kdy je mu nabízeno rychlé a zázračné řešení dlouhodobého zdravotního problému – typicky například vyléčení cukrovky nebo vysokého cholesterolu. Lékošmejdi přitom využívají celou řadu marketingových a psychologických triků, jejichž cílem je vylákat z lidí peníze, aniž by jim skutečně pomohli.

Často si k tomu dopomáhají smyšlenými rozhovory se známými lékařskými autoritami a šokujícími tvrzeními. „Reklamy typicky začínaly šokujícím sdělením, že například tragicky zemřel kardiolog Josef Pirk, který těsně před svou smrtí v rozhovoru prozradil svůj lék na dlouhověkost. Cílem je člověka zaujmout, strhnout a následně ho postupně dovést k nákupu,“ popisuje Poláček.

Boj se stohlavou saní

Boj s podvodníky je podle něj bohužel jako zápas se stohlavou saní. „V dnešní době je velmi snadné vytvořit a provozovat webovou stránku. Jakmile je jedna zablokována, okamžitě vzniká další. Neexistuje žádná centrální databáze internetu a vzhledem k počtu reakcí, které sledujeme u pana profesora Pirka, rozhodně nejde o zanedbatelný fenomén,“ dodává.

Jedinou účinnou cestou, jak proti lékošmejdům bojovat, je podle Jaroslava Poláčka kromě nahlašování klamavé reklamy především osvěta – tedy snaha lidem vysvětlovat, jak podobné reklamy číst a jak se v nich orientovat.

„Prvním krokem by mělo být ověření, zda je daný preparát pod svým názvem registrován jako lék. Databázi registrovaných léčiv spravuje Státní zdravotní ústav a je volně dostupná na internetu. Pokud v ní daný přípravek nenajdete, nejde o lék, ale nanejvýš o potravinový doplněk, tedy potravinu. Zároveň lidem nabízíme možnost projít si na našem webu test, díky němuž si mohou sami ověřit, zda jsou vůči tomuto typu komunikace odolní,“ uzavírá Poáček.