Vyhnaní Židé nebo kouzelník Žito? Po kom získala své jméno Židova strouha, není jasné

Známé však dnes již není, podle čeho vlastně získala Židova strouha své jméno. Martina Sudová z muzea v Týně nad Vltavou připomíná, že existuje několik různých verzí a pověstí.

Dvě pověsti zmiňují Židy. „Jedna se týká Židů bechyňských, druhá Židů z Týna nad Vltavou. Obě hovoří o tom, že Židé byli vysídleni z těchto měst a schovali se v kaňonu té nepřehledné strouhy. A protože se jim takto podařilo zachránit si svůj život, tak prý potom byla strouha pojmenována po nich,“ vysvětluje.

Další verze, podle Martiny Sudové ještě více nepravděpodobná, říká, že se strouha původně nejmenovala Židova, ale Žitova - podle Žita, kouzelníka krále Václav IV. Ten byl známý svými neuvěřitelnými a často i zlomyslnými kousky. Podle legendy se upsal ďáblu, který jej nakonec připravil o duši.

„Pokud by se strouha měla jmenovat podle tohoto kouzelníka, předpokládalo by to, že Žito někdy pobýval v Bechyni nebo okolí. Snažila jsem se spojit život krále Václava IV. s historií města Bechyně a dohledat, jestli tady Žito skutečně mohl být. V době vlády Václava IV. vlastnil Bechyni Jindřich Lefl z Lažan, ten působil na královském dvoře, takže je možné, že král Bechyni navštívil, ale není to nikde doložené. Navíc Lefl se v Bechyni příliš nezdržoval. Pobýval na hradě Krakovci u Rakovníka a byl to právě on, kdo tu poskytl poslední útočiště Mistru Janu Husovi před jeho osudnou cestou do Kostnice,“ připomíná Martina Sudová.

Čtěte také

Pokud bychom zůstali u teorie spojené se slovem žito, můžeme se zaměřit ještě na jeho původní význam. Ve staré češtině neznamenalo jen jeden obilný druh, ale obilí vůbec. „Židova strouha by se tedy mohla jmenovat podle obilí jako označení potoka, který protéká úrodným zemědělským krajem,“ dodává Martina Sudová.

Objevuje se ale ještě jedna verze, podle níž se strouha původně jmenovala Čudova a teprve zkomolením vzniklo jméno Židova. „Pokoušela jsem se nalézt nějaké historicky doložené Čudy a našla jsem to příjmení v nedaleké vsi Smilovice. Dokonce tam byl jeden Čuda v druhé polovině 19. století rychtářem. Je tedy skutečně možné, že potok patřil jemu a jmenoval se podle něj. Opět to ale není doloženo, protože název Židova strouha už se objevuje v popisu lesů bechyňského panství v roce 1691,“ uzavírá Martina Sudová.