"Východního Berlíňana poznáte podle igelitové tašky," říká Martin Krafl

3. září 2010

Byl tiskovým mluvčím České televize, za své schopnosti získal cenu Mluvčí roku 2006. Pracoval pro prezidenta Václava Havla i některé zahraniční organizace. Účastnil se mediálních stáží od Evropy po Asii. Nyní se usídlil v Berlíně, kde působí jako ředitel Českého centra. Martin KRAFL, náš dnešní (páteční, 3. září) host, toho dokázal opravdu mnoho. Udělal si i čas na hodinku pořadu Setkání ČRo 2 - Praha ...








„Chvil, které bych si užíval, je čím dál tím méně,“ řekl Martin Krafl k svému hektickému životu, který prožívá už třetím rokem v německé metropoli. Berlín se v posledních letech stává symbolem svobody a, díky levnému bydlení, i městem mladých lidí a rodin. Je jedním z nejmultikulturnějších a nejumělečtějších evropských měst. Dosáhnout tu úspěchu na poli výtvarného umění prý ale není úplně jednoduché: “Prosazovat v Berlíně aktuální výtvarné umění je skoro nejtěžší. Možná proto, že je nabídka výtvarníků velmi široká. Na první místo bych dal určitě fotografii, česká tvorba v ní má veliký úspěch. Pak i veškeré výstavy o architektuře. My sami jsme pořádali úspěšný festival pěti výstav českých tvůrců. Velkým tahounem byla tzv. zelená architektura. Jistého brémského podnikatele nadchl jeden z modelů natolik, že jej dokonce nechal postavit.“

Známý je skandál, který Martina Krafla a České centrum bezprostředně zasáhl. Instituce tehdy v Berlíně pořádala výstavu Woman in Czech Photography. Místní úřady ovšem označily několik fotografií dvou českých umělkyň Míly Preslové a Terezy Vlčkové za pornografické a zakázaly je do expozice zařadit: “Berlín je extrémně benevolentní místo. Právě proto nás tato cenzura naprosto šokovala. I moji kolegové mi psali nevěřícné e-maily.“ Přesto i nadále tvrdí, že zde každý může být sám sebou. Nikdo není vázán společenským dogmatem či pravidly, jak máte vypadat. Lidé vás berou takového, jaký jste. To je velice příjemné.

Tereza Vlčková - Prague Photo 2009 / Výstavní síň Mánes Praha

A jaký je největší zápor Berlína? M. Krafl tvrdí, že podnebí: “Na konci října se město zabalí do šedého oparu. Takový stav většinou trvá do konce dubna, letos se ale prodloužil až k polovině května. Prožil jsem to už třetím rokem. S partnerem jsme z toho byli velice zdrcení...“

Každý, kdo zažil pád Berlínské zdi, si musí nutně položit otázku zda stále přetrvávají rozdíly mezi obyvateli východní a západní části metropole. M. Krafl situaci popisuje takto: “Nevnímám ho jako město dvou duší. Dokonce bych řekl, že je východní Berlín daleko víc “IN“. O víkendu sem proudí všichni mladí lidé. Západ je naopak konzervativní, najdete tu spíše starší lidi. Rozdíl je ale znát na lidech. Západní Němci se vám vždy snaží sdělit, odkud pocházejí. Ti z východní části o tom naopak moc nemluví. Bojí se, že když to zmíní, že na ně budete nahlížet jinak. Poznáte to i na seniorech. Jednak podle oblečení, ale např. i podle igelitové tašky. To je taková zvláštní věc. Mám pocit, že jsou na tom senioři ze západního Berlína finančně lépe než ti z bývalého komunistického bloku. Tyto rozdíly jsou ale znatelné po celém Německu, a to nejen mezi těmi staršími."

Berlínská zeď

“Historie dokáže udělat neuvěřitelné kotrmelce,“ poznamenal M. Krafl a výrok odůvodňuje slovy: “České centrum sídlí na velmi prestižní a unikátní berlínské adrese, na Checkpointu Charlie. Místo bych přirovnal ke Staroměstskému náměstí. Vedla tudy Berlínská zeď, psala se tu historie. Naše středisko je umístěno v domě, který byl poslední stavbou západního sektoru. V půdních prostorách, kde nyní pracujeme, navíc dříve sídlila americká CIA. Je to absurdní.“

A k čemu České centrum vlastně slouží? “Především k veřejné diplomacii. Studentům jsem nedávno říkal, že to je všechno, co není politická diplomacie. Někdy mám pocit, že je veřejná diplomacie důležitá pro to, aby se ta politická vůbec mohla nějakým pozitivním směrem odvíjet. Staráme se o kulturu, bilaterální vztahy, podporujeme turismus a výuku českého jazyka. Snažíme se, abychom Českou republiku prezentovali v jiném světle než jak byla vnímána jako Československo. Není to ale úplně jednoduché.“

sídlo Českého centra v Berlíně

Každý jistě slyšel názvy jako Goethe-Institut či British Council. M. Krafl přiblížil, jak moc se od těchto institucí liší právě České centrum: “Naše unikátnost je v tom, že nenabízíme jenom kulturu, ale i výuku jazyka, turismus, pořádáme ekonomické semináře. Děláme toho sice nejvíce, ale máme na to asi nejméně peněz. Češi ale mohou být hrdi na to, že dokážou za málo udělat hodně. Vždycky říkám, že jestli mohu být komunismu za něco vděčný, tak je to právě tato improvizace. Zájem o činnost instituce je ale veliká. Ročně např. studuje češtinu okolo 300 Berlíňanů: “Je to naprosto výjimečné.“ Podotkl náš host, který dále dodává: “Raritou je dáma ve věku přes 70 let, která bere výuku jazyka jako společenskou záležitost. Vždy přijde, o půl hodiny dříve, oblečena v naprosto úžasném kostýmku. Sedne si do místnosti, nechá si udělat kávu. Má vypracovány všechny úkoly a je perfektně připravena," říká s úsměvem.

Krátce jsme se zaměřili i na Karla Gotta, nejznámějšího a nejoblíbenějšího českého zpěváka v Německu. Toho, kdo nazpíval titulní píseň k původně německému animovanému dětskému seriálu Včelka Mája. Pěvec je v této zemi zkrátka fenomén, jak M. Krafl poznamenal: “Jestli slýchám některého z českých umělců v německém rádiu, tak je to pořád Karel Gott." Podobně ale fungují také představení Spejbla a Hurvínka. Dokáží prý vyprodat celé divadlo. Němci oblíbená je i šansoniérka Hana Hegerová.

Více si ale už poslechněte sami v audio záznamu pořadu Setkání ...




Naším pondělním (30.8.) hostem byla cestovatelka a zakladatelka neziskové organizace Wontanara Táňa BEDNÁŘOVÁ. Jaké byly její první dojmy z Africké Guineje? Jak adoptovat dítě tzv. na dálku? Dočtete se v článku Eleny Horálkové: Nedávej hladovým rybu, ale nauč je rybařit, říká Táňa Bednářová

Táňa Bednářová



Čeští vědci se podílejí na jednom z nejvýznamnějších experimentů současnosti. Simulují let posádky kosmické lodi na Mars. Projekt dostal název MARS 500 a probíhá v Moskvě. Hovořili jsme o něm v úterý (31.8.) s publicistou Pavlem TOUFAREM. Více v článku Jana Profouse: K dokonalé simulaci letu na Mars chybí stav beztíže, říká Pavel Toufar

Pavel Toufar



Středeční (1.9.) vysílání se neslo v duchu tzv. klinické smrti. Zajímá vás, jak možná vypadá konec lidského života? Odpovědi nám dal věhlasný americký psycholog a spisovatel Raymond MOODY. O autorovi 11 knih a dvou světových bestsellerů se dozvíte více z článku Věry Luptákové: Raymond Moody: “Lidé po klinické smrti říkají, že když někomu ublížili cítili jeho bolest“

Raymond Moody



Jméno Alexander HEMALA zná snad každý divák České, dříve Československé, televize. Léta jsme ho vídali v roli hlasatele. To se ale změnilo v r. 2005, kdy byla funkce ve veřejnoprávní televizi zrušena. Co dělá dnes? Jaké bylo jeho dětství, které prožil vedle bytu umělce Josefa Hlinomaze? Nejen o tom je čtvrteční (2.9.) článek Jana Sklenáře: Alexander Hemala: "Práce televizního hlasatele je srdeční záležitost"

Alexander Hemala







Nezapomeňte, že rozhlasové hry, četby, nedělní pohádky nebo pohádky skřítka Hajaji najdete ve streamu, po dobu jednoho týdne, na našich stránkách. Více informací a přímé linky na pohádky najdete ZDE.

Streamujeme hry, četby, pohádky
autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio