Všichni mysleli, že budu taky psát, směje se oceněná fotografka Alžběta Jungrová, pravnučka Ferdinanda Peroutky

15. březen 2012

Mladá držitelka řady cen Czech Press Photo se specializuje na náročné reportážní a dokumentární projekty v rozvojovém světě. V hledáčku jejího objektivu se objevili např. překupníci heroinu v Pákistánu, HIV pozitivní děti ve Vietnamu či nepokoje v Pásmu Gaza.

Alžběta Jungrová pochází z velmi výjimečné rodiny. Jejím pradědečkem byl novinář Ferdinand Peroutka. „Určitě nám všem v rodině předal nějaké novinářské geny.“ Maminka dlouhá léta pracovala v Lidových novinách, kde v průběhu času byli také další členové rodiného klanu.

„Pro celou rodinu byly Lidovky vlastně vždy významným bodem, které nás všechny zasáhl. První mé fotky jsem zvětšovala právě ve fotokomoře Lidovek. Svůj první aparát jsem dostala v šesti letech. Jediný rozdíl je v tom, že Peroutka byl zaměřený na politiku, já spíše na sociální oblasti. Asi si všichni u nás mysleli, že budu taky psát, mně ale učarovala fotografie.“

V jejím životopise pak najdete tyto věty: „Otec si myslel, že se jako žena nedokážu touto prací uživit. Spíš by mě raději viděl ve šťastném manželství s kupou dětí. Toto přání však svým rodičům ještě dlouho nesplním.“

Nejhorší zážitek z Indie

Právě se vrátila po šesti týdnech z Indie. Fotila tam nemocné a seniory cvičící jógu pro kalendář. „Byla to hezká práce. Po dlouhé době to nebylo nic těžkého,“ svěřuje se v rozhovoru. Vzápětí ale přidává i trochu jinou zkušenost.

„Asi nejhorší zážitek jsou pověstné indické, lidmi přecpané, vlaky. To byla fakt síla. Také první mé kroky doma vedly do koupelny, kdy jsem se snažila zcivilizovat. Převléknout ze špinavých tepláků či pořádně učesat a hlavně umýt.“

„Snažím se nikde neriskovat a nejít do věcí, které jsou primárně nebezpečné,“ přiznává. „Jediný foťák mi v životě ukradli doma, v Praze.“

autor: lup
Spustit audio

Související