Vrah je zahradník?

6. prosinec 2017
Oldřich Filipín na fotografii s družičkami Marie Kořenové, své oběti
0:00
/
0:00

 Krimi jak ze Sherlocka Holmese: panství v plamenech, podivné přízraky a bestiální vrah unikající labyrintem tajných chodeb...

Při likvidaci požáru zámku v Náměšti nad Oslavou našli hasiči 2. února 1927 v prvním patře zmasakrovaná těla lesního rady Jindřicha Tilleho, jeho manželky Anny a opodál mrtvolu služebné Marie Kořenové. Na místo dorazila četnická hlídka z Náměště nad Oslavou vedená nadporučíkem Josefem Metelkou. Druhého dne po rozednění dorazil i vyšetřující soudce Antonín Holas ze Znojma.

Všichni tři obyvatelé zámku, který patřil hraběti Haugwitzovi, byli napadeni sekerou. Paní Tillová dostala ránu zezadu, služka a pan Tille zepředu. Vrah musel udeřit velkou silou. Vražedná zbraň se ale nenašla. Sekretář rady Tilleho Vojtěch vypověděl, že s radou mluvil ještě kolem 19:00. Ponocný hlásil požár chvíli před 22:00. Oheň měl nejspíš zahladit stopy zločinu.

Jeden z pokojů po požáru

Když se nevědělo o daktyloskopii

První podezření padlo na zloděje a vraha Leciána. Jenže podle sekretáře se ztratily „jen“ hodinky rady Tilleho a kazeta s příbory.To nejcennější jako sochy, obrazy, drahocenné hodiny na místě zůstalo. Vypadalo to spíš na práci vraha-amatéra. Z Prahy byl tehdy pozván štábní kapitán Povondra, aby sejmul otisky prstů. Metoda daktyloskopie byla tehdy novinka.

Na místě se našly otisky šesti lidí. Troje patřily zavražděným, další tři bylo potřeba identifikovat. Jen jedny se ale nacházely na vypáčené zásuvce a desce stolu. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že právě ty by mohly patřit pachateli. Četníci tedy začali snímat otisky všech zaměstnanců zámku. Mezitím ale zmizel Oldřich Filipín, který vypomáhal v zahradě a 2. února pomáhal i hasit.

Lesní radaTille (oběť)

Chtěl se zabít

Protože Filipín byl i u rozhovoru soudce Halase a nadporučíka Metelky o otiscích prstů, jeho útěk mohl nasvědčovat tomu, že se lekl trestu a že trojnásobným vrahem je právě on. Hrnek s otisky jeho prstů zajistil strážmistr Michal Valuch. Ukázalo se, že jsou shodné s těmi na zásuvce vypáčeného stolu. Četníci rozjeli pátrání. Trvalo dva dny, než ho psi vystopovali.

Našli ho u napůl zavaleného vchodu do podzemních chodeb v zahradě pod zámkem. Protáhnul ven jen ruku. Měl ji celou rozřezanou. Ke vraždám se přiznal. Měl u sebe nůž, kterým se chtěl podřezat, ale nedokázal to. Problém byl, že ho četníci nemohli z chodby dostat. Hrozilo, že když odstraní jedny kameny, spadnou další. Cestu do podzemního labyrintu jim ukázal až sekretář Vojtěch.

Labyrint a hypnóza

Tajný vchod začínal ve studni, dva metry pod okrajem, ještě nad hladinou vody. Jenže tudy nebylo možné zesláblého a podchlazeného Filipína dostat ven. Sekretář nakonec ve starých plánech našel ještě jeden vchod ve sklepě s malými padacími dvířky. Tudy vešli do labyrintu chodeb i vyšetřující soudce Holas s nadporučíkem Metelkou.

Odpolední Národní politika 18. února 1927

Filipín později vypověděl, že byl očarován, hypnotizován. Jindy zase, že ho k vraždě navedl sekretář Vojtěch. Prý měl s radou Tillem často spory a sám Filipínovi dal i sekeru a slíbil mu i peníze. Z peněz, které měl dostat za vraždu, si prý chtěl založit vlastní zahradnictví. Přiznal i krádež příborů, hodinek a čtyř korun ze zásuvky stolu. Vyšetřovatelům ale role sekretáře Vojtěcha nebyla pořád jasná.

Dobový tisk o Filipínovi

Soudní psychiatři

S radou Tillem se asi hádat mohl. Ale jeho vraždou by přišel o lukrativní místo. Na druhou stranu by si tak ale mohl upevnit pozici u hraběte Haugwitze, který bude potřebovat někoho, kdo panství zná. Filipín se zase často s křikem budil na cele ze spaní a nahlas se doznával ke všemu. Několik psychiatrů pak rok a půl zjišťovalo, jestli není blázen. Docházeli k různým výsledkům.

Nakonec se usnesli, že je za své činy odpovědný. A on po několika dalších týdnech řekl sám pravdu: zločin prý spáchal sám, z vlastního popudu. Sekretáře Vojtěcha prý obvinil jen proto, že doufal, že když odvede pozornost na většího pána, ztratí o něj policie zájem.

Noviny ze září 1931

Pokus o útěk a další oběť

Po dvou letech od vraždy, v únoru 1929, tak Znojemský soud odsoudil Oldřicha Filipína k trestu smrti provazem. Prezident Masaryk mu ale trest změnil na doživotí. Poslední zpráva o Filipínovi je ze září roku 1931. Pokusil se tehdy o útěk z Mírova, ale vzápětí byl dopaden. Na svědomí měl nakonec ještě jeden život. Obviněnému sekretáři Vojtěchovi zemřela žena rozčilením.

Účinkují: Vít Roleček, Dana Pešková, Jan Teplý ml., Daniel Rous, Pavel Soukup, Filip Kaňkovský, Pavel Batěk

Scénář: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček

Režie: Jaroslav Kodeš

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Miloš Vaněček