Volby o složení příštího parlamentu v Iránu
V Íránu se dnes otevřely volební místnosti. Čtyřiačtyřicet milionů voličů má dnes možnost rozhodnout o složení svého příštího parlamentu. Veškerou moc v zemi pevně drží šíitské duchovenstvo a bezpečnostní aparát, takže síly změří hlavně různé konzervativní frakce náboženského režimu. Odborníci se shodují, že půjde o jakýsi test popularity prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, jenže ambiciozní Írán rozhodně není tím státem, nad kterým by šlo mávnout rukou jen kvůli jeho pojetí demokracie.
Břetislav TUREČEK:
Třicet let náboženského režimu a útlak u Íránců stačilo. Zpívá se v rapové písni Pašo Pašo. Teď je potřeba vládu duchovních konečně svrhnout. Je příznačné, že podobné rapové skladby do země proudí většinou od exilových skupin na západě, zatímco v samotném Íránu vznikají hluboko v podzemí. Přitom právě dnes mohou miliony Íránců hlasovat o složení příštího parlamentu mají tuhle možnost na rozdíl od mnoha západem podporovaných režimů na Blízkém východě. Tento paradox potvrzují i slova izraelského experta na íránské záležitosti Davida Menašrího.
David MENAŠRÍ, izraelský expert na íránské záležitosti:
Íránci chodí k volbám skoro každý rok, jednou za čtyři roky volí prezidenta, co čtyři roky vybírají i parlament. Volí místní samosprávy a také shromáždění znalců. Chodí k volbám častěji, než kterýkoliv jiný národ, který znám.
Břetislav TUREČEK:
Problém je, že všichni zájemci o kandidaturu vždy procházejí velmi jemným sítem, takzvaná Rada dohlížitelů neposuzuje jenom jejich bezúhonnost, ale také loajalitu k režimu. A tak i před dnešním hlasováním neuspěly stovky uchazečů a stovky dalších vzdaly nápad s kandidaturou raději předem. Může tedy v Íránu vůbec převzít kontrolu někdo stojící mimo dosavadní mocenské struktury, jak po tom volá americký prezident Bush? I tihle anonymní rapeři? Vždyť režim se jeví velmi stabilní a opoziční skupiny se potírají spíš navzájem. Mohsen Sazegara patřil k pilířům islámské revoluce, měl blízko k zakladateli režimu ajatolláhu Chomejnímu, řídil revoluční rozhlas, seděl ve vládě. Jenže revoluce požírá své děti i v Íránu, a tak se i Sazegara dostal přes věznice až do exilu a dnes říká:
Mohsen SAZEGARA:
Režim bedlivě sleduje všechny společenské aktivity studenty, odboráře, ženy, učitele, novináře.
Břetislav TUREČEK:
Většině Íránců jde hlavně o slušný život. Profesor Menašrí ostatně připomíná, že právě sociální požadavky, a nikoli islám, byly hnací silou při svržení monarchie. Jenže sociální problémy přetrvávají dnes. Loni třeba Íránci zapalovali čerpací stanice, když vláda prezidenta Ahmadínežáda zavedla příděl na benzin.
David MENAŠRÍ, izraelský expert na íránské záležitosti:
Lidé vidí, že se ideály revoluce nenaplnily, že jsou potíže s bydlením, se zdravotnictvím. V zemi s tak velkými zásobami ropy jsou problémy s benzinem. Prezident, který se dostal k moci se sociální agendou a bojem za zájmy obyčejných lidí, se zabývá mezinárodními tématy. Ahmadínežád prostě opustil program, se kterým byl zvolen.
Břetislav TUREČEK:
Říká David Menašrí. Celý svět sleduje, buďto se zatajeným dechem nebo s obavami, jak roste regionální vliv Íránu a jeho technologický a vědecký pokrok. Na domácí scéně je zdánlivý klid. Výzvy k převratu duní jen v soukromí. Někdejší revolucionář a později i marný žadatel o prezidentskou kandidaturu Mohsen Sazegara ale tvrdí:
Mohsen SAZEGARA:
U podobných vlád se všechno může zlomit během okamžiku, proto je režim tak obezřetný. Jejich noční můrou je sametová revoluce.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
