Vojenské přehlídky, taneční hodiny a rybí hejna

V tomto omylu mohou setrvat až do chvíle, kdy jim na vojně zavelí: "Pochodem vchod!" A je to tu zase. Udržet správné tempo, zůstat ve vyrovnaných řadách. K čemu je to všechno dobré?

Na první pohled je společenský tanec i vojenský pochod proti lidské přirozenosti. Dokážeme pochopit, proč je dobré běžet rychleji než ostatní, potopit se řece do větší hloubky nebo stoupat s těžkým batohem na zádech tam, kde ostatní lapají po dechu a zapřísahají se, že už neujdou ani krok. Jakou má ale cenu chovat se úplně stejně jako ostatní? Proč lidé provozují tolik činností, při kterých nejde o nic víc, než splynout s ostatními?

Pokud se porozhlédneme po přírodě, zjistíme, že člověk není zdaleka jediný tvor, který si libuje v uspořádaném, synchronizované pohybu. Početná hejna ptáků provádějí koordinovaně složité manévry stejně dokonale, jako kdyby je řídil neviditelný dirigent. Výkony některých rybích hejn si snad ani nezaslouží jiné označení než "synchronizované plavání". Pohled na hejna střevlí potočních vyplouvajících v jednotném šiku k hladině a opět klesajících ke dnu patří k tomu nejkrásnějšímu, co lze v našich potocích spatřit. Podobně dokážou synchronizovat své pohyby i savci, například početná stáda prchajících kopytníků.

Schopnost zařadit se do skupiny a podřídit se obecnému řádu je v přírodě relativně častým jevem. Musí mít tedy pro živočichy nějaký význam. Jaký?

Nejnápadnější je výhoda schopnosti "zůstat v řadě" při ohrožení skupiny živočichů nepřítelem. Střevle, která není schopna "udržet krok" se zbytkem hejna a neustále "vybočuje z řady" snáze přiláká pozornost pstruha, který si na střevlích rád pochutná.

Živočichové ale vzájemně koordinují své pohyby ve skupině, i když jim útok nepřítele nehrozí. Proč? Vědci předpokládají, že tím živočich prokazuje své kvality příslušníkům vlastního druhu, například budoucímu pohlavnímu partnerovi.

Je to pozoruhodný důkaz zdatnosti. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že nevyžaduje vyšší výdaj energie. Pokud by měla ryba dokázat své kvality rychlejším pohybem, byl by pro ni tento důkaz spojen s větší námahou. Pokud ale uspěje při zkoušce ze "synchronizovaného plavání", přesvědčí o svých kvalitách, aniž by ji to stálo kalorii energie navíc. Z tohoto hlediska je synchronizovaný pohyb velice výhodnou strategií. Dobrý i špatný tanečník valčíku mohou vydat při kroužení sálem stejné množství energie a přesto je výsledek jejich snažení diametrálně odlišný. Pro prokázání schopnosti synchronizovaného pohybu se hodí stejně dobře odpočinkové tango jako vyčerpávající rokenrol.

O tom, že schopnost "držet krok" skutečně odráží individuální kvality, nás přesvědčí opět střevle potoční. Ryby nakažené tasemnicí mají s pohybem v hejnu potíže. Neustále si udržují větší odstup od svých sousedů. Když na hejno zaútočí dravec, střevle se v hejnu obvykle semknou těsněji k sobě. Rybky nakažené tasemnicí provedou tento manévr se zřetelným zpožděním.

Naopak, živočichové, kteří jsou v plné formě, mohou úmyslně navozovat situace, kdy se jejich schopnost synchronizovaného pohybu projeví naplno. To je zřejmě případ jespáků obecných, kteří vzlétají při vyrušení v celých hejnech a provádějí za letu synchronní otočky. Podnět ke vzdušnému obratu vychází od několika mála ptáků, kteří jsou zřejmě v této činnosti skutečnými mistry. Ostatním ptákům v hejnu pak nezbyde, než se nastolenému tempu obratů přizpůsobit a pokusit se tak prokázat své vlastní kvality.

Pokud tedy člověk dokáže projít tanečním kurzem k plné spokojenosti tanečního mistra a na vojně pochodovat tak, aby si nevysloužil neuctivé hodnocení od svého nadřízeného, osvědčí schopnost "splynout s davem" a to není z biologického hlediska rozhodně žádný handicap. Dobrý tanečník nevynakládá více energie než špatný a přitom demonstruje okolí dobře fungující nervový systém, ovládání těla a zdravé smysly. Pak už nezbývá než se spolehnout, že se setká s někým, kdo dokáže tyto kvality náležitě ocenit.