Vnitřní kritik nemusí být váš nepřítel. Naučte se s ním vést dialog, radí psycholožka

Vnitřního kritika má v sobě každý. Liší se jen míra, s jakou ho necháváme řídit náš život. „Pokud mu dovolíme říkat, že za nic nestojíme, že nic nezvládneme, budeme cítit strach, úzkost a bude nás to stahovat dolů. Pokud se s ním ale naučíme komunikovat, nemusí jít o nepřítele, ale naopak o spojence,“ říká na úvod psycholožka Šárka Kučerová.

V první řadě totiž vždycky jde o náš přístup k selhání a chybám. „Pokud se budeme dívat  na neúspěch, jako že jsme už navždycky selhali, bude náš život ubíjející. Pokud si ale řekneme, že když nevyšla jedna cesta, zkusíme jinou, jde o zdravou sebereflexi, která nám může dodat motivaci k dalším krokům.“

Obejměte svého kritika

Podle Šárky Kučerové je v této souvislosti velmi důležité zamyslet se nad tím, od čeho odvíjíme svoji hodnotu. „Pokud jsme totiž kdysi dávno uvěřili tomu, že máme hodnotu jenom tehdy, když každému vyhovíme a nikdy neselžeme, dostáváme se do začarovaného kruhu. Se stejnou péčí a láskou, jako pečujeme o jiné, je třeba pečovat i o sebe.“

Čtěte také

Neumíte říkat ne? Zbavte se syndromu hodného dítěte a začněte vnímat svoje potřeby

Spíše než tedy vzít na svého vnitřního kritika hůl, je dobré snažit se ho nejdříve pochopit. Proč tam vůbec je a co se nám snaží říct. „Ve skutečnosti to totiž není náš nepřítel, ale spojenec, který se nás snaží chránit – před selháním, před odmítnutím, před naší vlastní zranitelností, protože jsme se naučili, že máme hodnotu jenom tehdy a tehdy.“

Namísto útěku tedy příště rozehrajte se svým kritikem dialog. „Až vás bude příště srážet a říkat vám, jak to nezvládnete a že to ani nemáte zkoušet, zeptejte se ho, co jiného navrhuje. V tu chvíli se změní dynamika vnitřního rozhovoru a místo urážek začne váš kritik chrlit nápady a návrhy a stane se vaším spojencem.“