Vladimíra Dvořáková: Rok 68 byl generační vzpoura. Rozměr přesahoval hranice Československa

„Znalosti historie se obecně ukazují jako velmi špatné i v dalších zemích. Je to ale i o přístupu, jak učit. Známe spoustu nových metod, jak zaujmout studenty. I v médiích se výročí nyní připomíná. Někoho sice zaujme, jak den probíhal, ale když se zeptáme na kontext, tak o tom už lidí moc nevědí,“ tvrdí Vladimíra Dvořáková.

Jan Jirák: V šedesátých letech se začalo mluvit o zakázaných tématech. Byla to úleva

• Upravit
• Smazat

Šedesátá léta a zejména pražské jaro roku 1968 přineslo i významné uvolnění cenzury, začalo vycházet i několik nových periodik. Jaká to byla doba?

Co se tedy dnes vlastně studenti učí o pražském jaru? Moderní formy výuky jdou hodně k prožitku, je snaha pracovat s pamětníky a ukázat studentům, že událost ovlivnila každodenní život. „Je fajn, když si mladí lidé uvědomí, že historie je součást života. Není to román ani učebnice.“

„Je třeba též vysvětlit kontext, že pražské jaro probíhalo v roce, který někdo označuje za světovou revoluci. Byly barikády v Paříži, hovořilo se i o lisabonském jaru.“

V 60. letech různá hnutí a revoluce měly různé důvody. Někdy se dokonce označuje toto období jako generační vzpoura. Aktivně totiž nastupují lidé narození po válce nebo koncem války.

„Třeba v Německu vyvolávalo hodně rozhořčení, že na silných postech jsou lidé, kteří byli s válkou spjatí. Francie zase hledala jiné řešení, jak je možné, že studenti z lepších středních rodin se najednou bouří a radikalizují. V Portugalsku byl konzervativní autoritářský režim, došlo k výměně osoby a očekávala se změna. V Mexiku se hledala levice. Svět ukazoval, že v krizi se hledají alternativy, které přináší spoustu poučení,“ říká. 

Jaro byla liberalizace

A jaká byla podstata našeho pražského jara z politologického hlediska? U podobných procesů se většinou používají termíny liberalizace a poté demokratizace. „Pražské jaro patří jednoznačně do první fáze. Režim i svým vedením se snaží získat větší podporu a otevírá se. Většinou se zmírňuje nebo ruší cenzura. Kam ten režim dospěje, záleží na mnoha okolnostech.“

Při demokratizaci pak dochází podle Dvořákové k dalším krokům jako například politické soupeření nebo alternativa předání moci. „Musíme si uvědomit, že v roce 68 nikdy nebyla zpochybněna vedoucí úlohy komunistické strany. Kam by liberalizace došla těžko říci, protože zásah to jednoznačně přerušil.“