Vladimíra Dvořáková: Politici na Horákové honí body. Některé připomínky mi přišly až nedůstojné

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Studentka na Karlově mostě drží portrét Milady Horákové při příležitosti 70. výročí její popravy

Bylo v pořádku promítat portrét Milady Horákové na sídlo KSČM? Nebo vysílat záznamy procesu v metru? Proč zrovna Horáková získala tolik pozornosti mezi 600 popravenými?

Od popravy Milady Horákové uplynulo v sobotu 70 let. Byl to největší vykonstruovaný politický proces své doby. Na jeho konci stály čtyři rozsudky smrti. Po nich následovaly další tři desítky procesů, ve kterých bylo popraveno 639 osob.

„Příběh Milady Horákové je velmi silný,“ je přesvědčená politoložka Vladimíra Dvořáková. „Byla to jediná žena, která byla popravena,“ připomíná v rozhovoru na Dvojce. „Připomenutí a úcta je tedy naprosto nutná a nezbytná.“

„Politici tuto věc připomněli. Na druhou stranu je historie chápána účelově. Pro získání určitých politických bodů. Nejde o to, co bysme si z toho měli odnést jako varování. Ale je snaha získávat bezprostřední politické body.“

Hlášení v metru

„Nemám nic proti tomu, když politici kladou květiny, pronesou nějaký projev. To je věc naprosto adekvátní,“ uvažuje Dvořáková v pořadu Jak to vidí... „Někdy se mi ale ty připomínky ani nezdály jako důstojné.“

„Já si nemůžu pomoct, ale pokud jedu metrem a mezi hlášením ,Dveře se zavírají!ʻ člověk slyší přenosy z procesu... To mi přijde spíš nedůstojné,“ míní.  „Nebo vysílání v místním rozhlase, kdy člověk nerozuměl jedinému slovu? Lidé mohli více zvažovat, kde je ještě určitá pieta.“

„Na procesu s Miladou Horákovou i těch dalších byly jasně vidět ty pocity nenávisti. Ty organizované petice za trest smrti. A to mě vždycky naprosto vyděsí. Protože si člověk uvědomí, jak se společnost může najednou posunout a chovat se zcela jinak, než jak bychom předpokládali.“

Promítání portrétu Horákové

Portrét Milady Horákové promítaný na budovu KSČM

Součástí připomínek Milady Horákové bylo i promítání jejího portrétu na veřejných budovách v metropoli. Objevil se taky na sídle KSČM v ulici Politických vězňů v Praze. To se nelíbilo předsedovi strany Vojtěchu Filipovi. Řekl, že celou akci nechápe, a mluvil o rozdmýchávání nenávisti.

Komunistická strana Čech a Moravy existuje od března 1990 a je to pravděpodobně nedostatek znalostí, že obviňují KSČM z něčeho, co nemohla nikdy spáchat.
Vojtěch Filip, předseda KSČM

„KSČM samozřejmě vzniká až později. Ale je tam jistá právní návaznost na předchozí stranu. A ten režim byl komunistický. Takže se nabízí dělat aktivity proti komunistické straně jako takové. Tady to navíc bylo občanské sdružení, které vyjadřuje svůj názor a svůj postoj. V tomhle směru je to v pořádku.“

„Na druhou stranu takový radikální antikomunismus u nás probíhal především vždycky před volbami. A zastiňoval jiné problémy, se kterými jsme se měly potýkat.“  Co Dvořákové vadí, je „laciná interpretace, která třicet let po pádu komunismu odsouvá pozornost společnosti někam jinam.“

„Sebereflexe v politice je obecně velmi malá. Je tady malá analýza toho, co k procesům vedlo. Jakým způsobem se to prosadilo? Jakým způsobem se umožnilo, aby takové procesy probíhal? To je ta důležitá reflexe. Jenže některá gesta k této reflexi nevedou.“

Další témata rozhovoru: 70 let od smrti Milady Horákové; korupce v Česku; prezidentské volby v Polsku.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související