Vladimír Burjánek: Čekárna

4. prosinec 2022

Koncem léta jsem seděl v čekárně lékařské pohotovosti. Obvykle je tam ticho, každý spořádaně čeká, až na něho přijde řada. Stane se, že tam zažijete i na první pohled komicky vypadající příhody. Já byl svědkem hned dvou. 

Čtěte také

Přišel pán nevypadající v dobré formě. Bylo před začátkem večerní pohotovosti. Objevila sesestřička, aby vybrala karty pojišťovny a zeptala se, co je čekajícím pacientům. Já mám bolesti břicha, řekla paní, já mám klíště a flek kolem, hlásil pán, já mám asi infarkt, prohlásil smutně další. Bolí mě na hrudi.

Sestra odešla a když po chvíli otevřela ordinaci, zavelela. Tak ten pán s klíštětem. Udiveně jsem se díval, proč nevzala nejdříve člověka, který hlásil srdeční poruchu. Srdcař se dostal na řadu až druhý. Jak jsme zjistili, natočili mu EKG a měl ho tam. Ven ho totiž už vyvezli na vozíku a fofřili s ním pěkně.

Čtěte také

Ještě než jsem přišel na řadu, vstoupil do čekárny v doprovodu ženy pán, už podle oblečení rybář. Měl zakrytá ústa kapesníkem a sedl si naproti. Jako rybář jsem odhadoval, co mu asi je. Pod kapesníkem mu koukal kousek vlasce a hned mi to bylo jasné.

Při dalším převazu jsem se ptal známého doktora, zda můj odhad byl správný? Zaseknutý háček do rtu, ne? Máte pravdu, ale neudělal si to sám Vzal novou přítelkyni na ryby a ta se chtěla mermomoci zasvětit do tajů Petrova cechu.

Že si zkusí nahodit prutem návnadu. Rozmáchla se a hned prvním pokusem ulovila čerstvého přítele. Zasekla mu háček s hrotem do rtu a její úlovek skončili na pohotovosti.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.