Vláda přežila hlasování o nedůvěře, papež umírá, jak odškodňovat nevinně odsouzené

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Jaká bude vláda, která přežila hlasování o nedůvěře díky komunistům a jak tato krize kabinetu může dlouhodobě poznamenat politické rozložení sil v zemi? Vše rozebereme s profesorkou politologie vysoké školy ekonomickou Vladimírou Dvořákovou.

Stav papeže Jana Pavla II. je kritický. Aktuální informace z Říma zatelefonuje zpravodajka Klára Stejskalová.

Justiční omyly mohou zcela zničit život nespravedlivě odsouzeného. Příkladem z tohoto týdne může být případ Jiřího Brejchy a Marie Prchalové. Umí se s takovými lidmi stát důstojně vyrovnat? To budou témata pro místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru a ředitele odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti Petra Peřinu.

Takové jsou tedy události týdne, kterým jsme se rozhodli věnovat pozornost v následujících minutách. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Fejeton Ivana Hoffmana

Štěpánka Čechová: Vývoj vládní krize se nezastavil ani dnes. Dopoledne Grossův kabinet přišel o čtvrtého člena, když na Úřad vlády doručil rezignaci ministr informatiky, unionista Vladimír Mlynář. Tři lidovečtí ministři opustili původně osmnáctičlennou vládu už ve čtvrtek. Demise prezident dosud nepřijal a jak pro server i.dnes uvedl mluvčí Pražského hradu Hájek, rýsuje se řada dalších demisí, takže se jimi Václav Klaus bude zabývat až po víkendu. Od rána jednala konference Unie svobody o tom, co dál. Vedení strany je totiž toho názoru, že nejlepším řešením je demise celého kabinetu. Zatím ale vyčkává, jak se zachová premiér. Dilema, které teď zkoumá politiky se jmenuje komunisté. Ostatně situaci trefně vystihuje fejeton Ivana Hoffmana.

Ivan Hoffman: "S komunisty se nemluví, ale také o ničem jiném než právě o nich. Při hlasování zda nevěřit vládě to místy vypadalo, jakoby právě komunisté byli povoláni rozsoudit těžké dilema rozhádaných demokratických stran jak dál. Komunisté se za ten úkol nezlobí. Po mnoha hubených letech, kdy po nich pes neštěkl, si zájmu užívají. Nervózním kolegům z demokratických stran dávají lekce politické kultury, plísní je za hrubost, s trpělivým úsměvem glosují jejich politickou neobratnost a nahlas přemýšlejí, jak zapeklitou situaci vyřešit v zájmu občanů.

Občanům pak komunisté na okraji celé krize sdělují, že jsou mimochodem připraveni jim sloužit i ve vládě, kdyby na to přišlo. Občanští, sociální a křesťanští demokraté jsou, zdá se, zaskočeni a přou se o to, kdo vlastně komunistům otevřel dveře z izolace a ve vládním dramatu je ve sněmovním představení obsadil do hlavní role. Podle ODS a lidovců je vinen Stanislav Gross. Sami komunisté ovšem za svůj politický comeback jmenovitě děkují Miroslavu Kalouskovi. A bez zásluh na tom, že se s komunisty nenápadně mluví není ani ODS, která komunistickým hlasům vděčí za to, že se její čestný předseda stal prezidentem.

Spolupráci s komunisty nikdo nepřiznává, ale jejich podporu nezbývá demokratům než vzít s těžkým srdcem na vědomí. O to hlasitěji pak všichni dávají na vědomost, že v jejich kapse se černý, anebo přesněji červený Petr nenachází. V hádce na téma, zda pomocnou ruku nabídl komunistům Gross, Klaus či Kalousek si kupodivu nebere v úvahu, že jim dveře z izolace ve skutečnosti otevřeli voliči. A ti při sledování mimořádné schůze Sněmovny svého rozhodnutí nejspíše nelitovali. Komunisté věcně vyložili své dilema a šalamounsky ponechali demokratům kaši, kterou si navařili. Ještě pár takových a budou to komunisté, kdo si budou vybírat, s kým mluvit."

Současná politická situace

Štěpánka Čechová: Kam až může zajít vývoj vládní krize a jaké následky za sebou zanechá, o tom už více s profesorkou politologie vysoké školy ekonomické Vladimírou Dvořákovou. Dobrý den.

Host (Vladimíra Dvořáková): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Paní profesorko, tak jaká je situace. Další dva unionističtí ministři, spravedlnosti a obrany, Pavel Němec a Karel Kühnl zatím demisi nepodali. Vedení unie ale považuje za nejlepší řešení, jak už jsme zmiňovali, demisi celé vlády a v opačném případě zřejmě rezignují i Němec s Kühnlem. O stejném kroku uvažuje i ministr vnitra František Bublan, šéf legislativní rady vlády Jaroslav Bureš, ministři školství a průmyslu, Petra Buzková a Milan Urban i vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Nedopadne tedy nakonec vše naprosto opačně, než to plánovali lidovci, tedy že místo stejného kabinetu s jiným premiérem bude vládnout stejný premiér s úplně jiným kabinetem?

Host (Vladimíra Dvořáková): Byl by to určitě velký paradox, protože ta strategie lidovců, která chtěla vlastně donutit vládu, aby začala nové vyjednávání o koaliční smlouvě, kde by lidovci mohli pravděpodobně i získat nebo svým způsobem i tu vládu vydírat, tak vlastně by to dopadlo tak, že by premiér zůstal a vláda by byla nejenom bez lidovců, ale bez unionistů. Samozřejmě takhle velká rekonstrukce vlády je potom už hodně problematická.

Štěpánka Čechová: To je také možná důvod, proč Václav Klaus v pátek vyzval premiéra, aby složil veřejný slib, že s rekonstruovanou vládou požádá nejprve o důvěru poslanců. Prezident ale podle Grosse požadavkem překročil svou pravomoc, no a jestliže premiér nedbá výzev z nejrůznějších stran k demisi ať už ze stran politických, anebo ze stran lidí, kteří v průzkumech vyjadřují k němu klesající důvěru, nehrozí to, že začnou lidé takto vládnoucího premiéra za každou cenu vnímat jako to, že vystupuje z pozice arogance moci, že čistě spoléhá na to, že v tuto chvíli není ústavní situace, aby ho někdo z toho místa prostě dostal?

Host (Vladimíra Dvořáková): Ta otázka je hodně složitá, má spoustu podotázek. V první větě, týká se té demise a vlastně také žádosti, aby pan premiér Gross požádal o důvěru Sněmovny. Tady bych chtěl říct, že ústava skutečně ví, proč rozlišuje hlasování o důvěře a hlasování o nedůvěře. Hlasování o důvěře je kromě toho povinného hlasování, kdy je ustanovená nová vláda a vychází to z ústavy, potom spíše jakýsi nástroj politické hry premiéra. Hlasování o důvěře většinou vyvolává premiér v momentě, kdy chce částečně disciplinovat své podpůrce nebo kdy chce pohrozit opozicí v případně třeba i předčasnými volbami, pokud to opozice zrovna v této chvíle ty předčasné volby nežádá. Je to velice riskantní krok, musí si vždycky dobře spočítat, jakou má tedy podporu nebo nemá podporu, ale je to skutečně krok premiéra. Pokud tady by měl Gross nyní žádat o důvěru, je to jakýsi posun, lépe řečeno, je to taková taktika, která by ho hnala přímo do náruče tady komunistické strany, protože něco jiného je pokud je ta vláda tolerována tím, že KSČM se nepřipojila k hlasování o nedůvěře a něco jiného je, pokud by se muselo hlasovat o důvěře a poté už by ta dohoda s KSČM musela se týkat třeba i ových a programových věcí a samozřejmě pravděpodobně se očekává, že toho by nedošlo, tudíž by ta vláda nějakým způsobem padla, ale také by mohlo být nakonec to vyústění, že by skutečně tato politika, tento tlak na sociální demokracii vedl k tomu, že by nastala úzká spolupráce KSČM a sociální demokracie.

Štěpánka Čechová: Tady je možná dobrá připomenout i vystoupení předsedy Grebeníčka v kuloárech Sněmovny, kdy ještě před hlasováním o nedůvěře už se nechával slyšet, které své lidi by nebo lidi z ČSSD by rád viděl na postech ministrů. Vzpomenu třeba jméno Jana Kavana, to znamená že komunisté jsou si velmi dobře vědomi své pozice moci a teď vypadají, že si skutečně hrají, protože na jednu stranu už si víceméně tak jako nanečisto diktují podmínky a na druhou stranu se nechali slyšet, že při hlasování o důvěře absolutně není jisté, že by měli zájem vládu podpořit.

Host (Vladimíra Dvořáková): Samozřejmě využívají té situace, ta situace, jak už tady zaznělo, je dána i tím, že vlastně mají 20 procent mandátu ve Sněmovně, a to je velmi významná politická síla. Je to vlastně třetí nejsilnější politická strana u nás a tudíž je to strana relevantní, která nutně, v jakýchkoliv vládních krizích do té otázky moci vlastně vstupuje a bylo tady i zmíněno, že vlastně byli to komunisté, kteří podpořili vlastně volbu Václava Klause. To znamená, ať už někdo chce s komunisty mluvit nebo nemluvit, mimochodem ve Sněmovně s komunisty mluví naprosto všichni, jenom to neříkají nahlas, tak prostě se musí počítat s tím, že jakmile mají takovouhle podporu voličů, tak prostě s tou stranou se komunikovat musí a je součástí té politické hry a nelze ji vyloučit.

Štěpánka Čechová: Ale o to více, když roste to riziko vlády nebo síly, pozice síly komunistů, vyvstává ta otázka pozice síly za každou cenu vládnout té arogance moci ze strany premiéra Grosse. Myslíte, že to na lidi skutečně nemůže takto působit, že když to řeknu hodně lidově, že se za každou cenu drží toho koryta?

Host (Vladimíra Dvořáková): Já si myslím, že samozřejmě na lidi to asi tímhle způsobem působit může. Já bych tady připomněla ale jinou věc, připomněla bych krizi v 99 roce, kdy byla ta iniciativa Děkujeme, odejděte, kdy na Václavském náměstí bylo třeba 10 tisíc lidí nebo desetitisíce lidí vlastně a v těch listopadových dnech a žádali odchod z politiky premiéra Zemana a pana Klause a ty politiky to více méně příliš nevzrušovalo a nějakým způsobem to nebrali. Jiná věc je, my se díváme na moc, jako na něco velmi negativního, ale vlastně politické strany všechny usilují o moc, protože pouze prostřednictvím moci mohou realizovat svůj program. Takže ona je to otázka potom těch čistě držím se svého koryta, anebo já držím se postavení, na kterém mám větší možnost realizovat tu svoji vizi o tom, jak vlastně ta společnost má dále fungovat. Takže není to jenom o těch postech, ale je to i o možnosti vlastně uplatnit ty požadavky svých vlastních voličů v té politické praxi.

Štěpánka Čechová: Není to také trochu o politické kultuře, rozlišovat tu hranici, kdy to je ještě o to, že se držíme požadavků, které jsem slíbil voličům a chci je prosadit a kdy už je o tom, že ani moji vlastní voliči už mi možná nemohou věřit, že stále ještě dělám něco pro ně, že už to nedělám pro sebe?

Host (Vladimíra Dvořáková): Rozhodně to je o politické kultuře a já si myslím, že celá ta krize je o politické kultuře a i třeba ty vystoupení v Parlamentu, které jsme mohli včera vyslechnout, byly takovým poměrně smutným obrázkem politické kultury, která je v této zemi a řekla bych, že na všech stranách, tedy v zásadě bych tam neviděla nějaké hlubší rozdíly. Ta cesta z tohoto ven je podle mě pouze právní cesta, to znamená tady se musí zpřísnit jasná kritéria, musí být řečeno co je ještě přijatelné, co není přijatelné. Když se jednalo o etickém kodexu třeba v Parlamentu, což neměl být tedy zákon, ale aspoň nějaké nastolení norem, který by se mohl potom používat jako z toho kritéria, pak zase ty strany, které nejvíce kritizují premiéra Grosse proti tomu byly. My máme tady, já vidím jedno riziko v této situaci a chci zdůraznit, že mě osobně pan Gross nějak nepřesvědčil o tom, kde vzal nějaké peníze a myslím si, že teda spíš je to učebnicový příklad minimálně obrovské politické, špatného politického vystupování a jednání, abych teda použila nějaké slušnější výrazy, ale tady jde o to, že vlastně my bychom potřebovali mít zásadní pravidlo, a protože je riziko, že by se kdykoliv mohlo stát, že vznikne jakási kampaň, vznikne podezření a budou nám odstupovat vrcholní politici, protože Stanislavu Grossovi na druhou stranu se nic neprokázalo. Prokázalo se pouze obrovská ...

Štěpánka Čechová: To je jeho hlavní argument.

Host (Vladimíra Dvořáková): ... neobratnost a nejasnost a já bych byla nerada, aby tady vznikl precedent u jakékoli vlády, jakéhokoliv politického zabarvení, že by se vlastně mohly vytvářet umělé krize, proto říkám, jediné opatření je jasné zákonné opatření, vymezení, co premiér třeba před nástupem do své funkce musí předložit, uložit třeba Poslanecké sněmovně jakýmkoliv způsobem a zpřísnit i zákon o konfliktu zájmů.

Štěpánka Čechová: A je to třeba až na změnu nebo doplnění ústavy, aby tam nebyla ta šedivá místa, na které se potom politici velmi rádi vymlouvají?

Host (Vladimíra Dvořáková): Tohle to není problém ústavy, tady stačí skutečně zákon o střetu zájmů. Co se týče šedivá místa ústavy, ta ústava byla příliš narychlo nějakým způsobem přijímána, jsou tam některé nejasnosti, ale ty nejasnosti, o kterých se nyní hovoří nejasnostmi nejsou, ono totiž u nás se zvyklo, že se čte ústavy, se přečte paragraf. Ústava má logiku a ta logika je dána kombinací různých paragrafů, která právě říká třeba, že prezident není ústavně odpovědný, on nezodpovídá za vládu a z toho právě vyplývá ta jeho povinnost přijímat demise a zároveň a urychleně není nejmenší důvod je nepřijmout a zároveň jmenovat osoby, které premiér navrhne, tady v tomto momentě třeba může určitá prodlužovaní taktika být, protože on si může získávat nějaké další informace, ale jinak za tu vládu skutečně zodpovídá premiér a prezident má minimální pravomoci ovlivňovat vlastně fungování té vlády.

Štěpánka Čechová: Zastavme se ale u té role prezidenta. On si v průběhu té kampaně několikrát vysloužil nařčení, že funguje spíš jako čestný předseda ODS, než jako prezident republiky. Dá se od něho očekávat, tedy demise přijmout musí, ale dají se od něho skutečně očekávat průtahy při jmenování nových ministrů nebo nějaké snahy využít té pozice a zviditelnit nebo posílit roli prezidenta?

Host (Vladimíra Dvořáková): Já bych tam viděla asi to zviditelnění určitě a to bych nevyčítala, to je rys všech politiků, kteří využívají situace, aby se zviditelnili. Pokud by to mělo směřovat k posílení role prezidenta nebo k jiné interpretaci ústavy, to znamená vlastní interpretaci, která neodpovídá parlamentnímu systému, pak už by to viděla jako velice nebezpečnou krizi a viděla bych i jako něco, co by ze zahraničí bylo možná mnohem více negativně vnímáno, než náš momentální problém s premiérem.

Štěpánka Čechová: To ale asi není něco, do čeho by se Václav Klaus pouštěl.

Host (Vladimíra Dvořáková): Já doufám, že teda je natolik zkušeným politikem, aby tu míru vlastně rozpoznal, ale chtěla bych říct, že třeba Václav Klaus a Miloš Zeman velmi kritizovali Václava Havla, když před volbami 98, a kritizovali ho oprávněně, říkal, že po volbách vlastně ústava mu nenařizuje, koho má jmenovat jako premiérem, přičemž z tý logiky skutečně vyplývá, že by měl jmenovat, požádat nejdříve předsedu nejsilnější politické strany, aby tu vládu jmenoval. Takže tam je zajímavé, že ty názory na ústavu a ústavní pravomoci prezidenta u Václava Klause přešly jakýmsi vývojem, kdy tedy v době Václava Havla je interpretoval skutečně v duchu toho parlamentního systému. Teď se objeví náznak, já bych hovořila jenom o náznacích, že vlastně by rád vlastně tu interpretaci dal trochu do jiné podoby a považuji to za nebezpečné.

Štěpánka Čechová: Takže ale můžeme v tuto chvíli doufat nebo předpokládat, že pokud se vládní krize na něčem zadrhne, nebude to prezident.

Host (Vladimíra Dvořáková): Doufejme.

Štěpánka Čechová: Nevyvolává vlastně celé to selhání další koaliční vlády v řadě otázku nad samotným tím smyslem křehkých koaličních vlád a potažmo otázku na změnu poměrného volebního systému do Českého parlamentu na většinový?

Host (Vladimíra Dvořáková): Já ještě než se k tomuhle vyjádřím, tak já bych chtěla říct jednu ještě věc, navazující na tu předchozí otázku, totiž jakékoliv řešení je dobré, pokud bude ústavní. Asi v této situaci, to, co já považuji tedy z hlediska politologa za důležité. Totéž svým způsobem platí i o změně volebního systému. Ten volební systém není určován nebo jsou volební inženýři, kteří prostě říkají, když uděláte toto, uděláte něco jiného. Ono to částečně funguje, částečně nefunguje, protože vždycky záleží i na politické kultuře a na tradici. V Itálii, kde se jim podařilo prosadit, že tři čtvrtiny poslanců jsou voleni většinových systémem, tím jednokolovým, tak naposledy jsem tam napočítala asi 50 politických frakcí v Parlamentu a vždycky vládnou vlastně koaliční vlády, které už jdou do voleb, jakoby koalice, takže tam záleží na politické kultuře, na tradici. Samozřejmě při shodě nebo při změně volebního systému je důležité, aby lidé ten volební systém považovali za férový. Musí ho přijmout obyvatelé, nesmí ho vnímat, jako že to něco, co má momentálně jakoby vytvořit jakési vítěze už dopředu a další problém je, že když o tom jednají pak politické strany, tak si samozřejmě propočítávají různé alternativy, jak asi v kterém systému, nikdy to není úplně přesné, protože lidé také se chovají podle toho, jaký je ten systém, tam to může mít i tuto logiku a vypočítávají si, jestli by tento systém byl vhodnější nebo nebyl vhodnější. Koaliční vláda sama o sobě není špatná. V západní Evropě fungují koaliční vlády, fungují menšinové vlády, ale je tam jiná politická kultura. Tam kompromis není zrada. Kompromis, konsensus je považováno za jedno z nejvyšších politických hodnot a politik, schopný přistoupit na kompromis je vysoce hodnocen a to dokonce i ve Spojených státech. U nás, kdo přistupuje na kompromis je nemorální nebo slabý. A při této analýze těch vítězů a poražených při takovéhle politické kultuře jak řekněme u obyvatel, tak u politiků, ono je to vzájemně propojené, tak z většinového systému, zejména z toho jednokolového, bych měla obrovský strach, že bychom polarizovali zemi a rozdělili na vítěze a poražené.

Štěpánka Čechová: Jak vlastně tato krize a její vyústění ovlivní dlouhodobě jednotlivé politické strany, jak to může hnout právě s politickou strukturou v České republice?

Host (Vladimíra Dvořáková): Já si myslím, že posílí tato krize pravděpodobně posílí částečně ODS, je zajímavé, že kromě interpelací zase a toho vystoupení v tom Parlamentu, ODS jakoby se příliš neangažovala v tý krizi a zůstává v pozadí, což si spíš myslím, že teda jí asi prospěje, pravděpodobně si myslím, že to zeslabí podporu KDU-ČSL, uvidíme jestli krátkodobě, dlouhodobě, ale zejména asi voliči, kteří když volí KDU-ČSL, tak jako jí často volí jako stranu, která je schopná doplnit jakýsi proud a možná že v tomhle tom okamžiku už tomu voliči nebudou příliš věřit. Rozhodně to zeslabuje sociální demokracii, pro sociální demokracii bylo obrovské dilema, jestli tedy odvolat Stanislava Grosse, anebo jestli začít ta nová kola vyjednávání koaličních dohod. V obém případě si spočetli tedy, že by to na tu sociální demokracii mělo negativní dopady a spíše se tedy pokusili jakoby dovést do vládnutí a při další volební kampani říct lidem, co se udělalo za 4 roky a ekonomická situace jim v tomhle tom směru nahrává, takže to byl asi tenhle kalkul, ale obecně sociální demokracie pravděpodobně vyjde dosti zeslabená a uvidíme, jestli bude schopná růst. Posiluje se vliv komunistů rozhodně, oni neztratili to levicové jádro takových těch, to svoje jádro mají jasný, ale částečně levicově orientovaných lidí, kteří nemusí vždycky volit komunisty a v momentě třeba, kdyby oni hlasovali proti sociální demokracii, to znamená jakoby urychlili nástup ODS, tak by je mohli ztratit, takže si myslím, že to spíš posílí pozici KSČM stejně tak, jako je to posílí v té vizi, že je to strana, se kterou se musí politicky počítat, a to ji taky bralo určité hlasy. Přitom ale myslím si, že hlasy KSČM, možnosti dosáhnout určitého hlasu je částečně limitována v tý společnosti.

Štěpánka Čechová: Shrneme-li si na závěr fakta. V pátek tedy komunisté sice vládu podrželi, příště by to ale mohlo být jinak, upozornil na to sám šéf KSČM Grebeníček a pokud tedy Stanislav Gross dá dohromady nový kabinet, mohli by to být nakonec komunisti, kteří mu zasadí smrtelnou ránu, anebo v opačném případě se ocitne jako jejich rukojmí, politický rukojmí. Vy jste říkala, že každé řešení, které je ústavní, je dobré. Vidíte vy nějaké dobré ústavní řešení z této krize?

Host (Vladimíra Dvořáková): Já si myslím, že tam těch možností je celá řada. Tam je možno, že bude vládnout takový rekonstruovaný, velmi rekonstruovaný kabinet. Otázka je, jestli vlastně takto rekonstruovaný kabinet, jak mu budou procházet zákony, ty zákony zase v zemích s určitou politickou kulturou, kde občané sledují zákony, které je zajímají, tak vlastně nemá problém ten menšinový kabinet, aby v zásadě nějakým způsobem procházely. Takže tady bych viděla i tu možnost, že by některé zákony procházely, viděla bych velký problém a první další silnou krizi, teda pokud by se podařilo to stabilizovat s tím menšinovým kabinetem, bych viděla při hlasování o rozpočtu.

Štěpánka Čechová: Tam se objevily ano i názory, že kabinet stejně nevydrží, protože nedokáže prosadit ...

Host (Vladimíra Dvořáková): Rozpočet je vždycky hlasování čistě politické a tam teda bych to viděla jako velký problém. Buď by se museli dohodnout s komunistky nebo prostě tam by to bylo asi hodně problematický. Ale samozřejmě může být hlášená nedůvěra třeba za 14 dní nebo za tři neděle, může nakonec dojít i, otázka je sociální demokracie nyní vystupovala jednotně, Kalousek, že jo, jak ho nazvali sjednotitelem sociální demokracie, je otázka, jak dlouho tato jednota vydrží, protože v momentě, kdyby začali podávat demisi i sociálně demokratičtí ministři, tak to bude mít vnitřní dopad na tu stranu a pak už by se mohlo stát, že i ti sociálně demokratičtí poslanci by se mohli postavit proti vládě, ale říkám, to jsou ...

Štěpánka Čechová: A k tomu se možná velmi brzy schyluje, protože jmenovala jsem Petru Buzkovou a další ...

Host (Vladimíra Dvořáková): To je všechno možné, ale pokud tohle to bude probíhat touto ústavní cestou, prostě bude hlasování o nedůvěře, vyjádří se nedůvěra vlády, bude se hledat další řešení. Jedno z těch řešení jsou samozřejmě i předčasné volby, musím říct, že já zkrácení mandátů moc nemám ráda, protože příliš, i když je to přijímaný ústavním zákonem, tudíž jako se nedá říct, že by to bylo neústavní, tak je to trochu proti logice tý ústavy.

Štěpánka Čechová: Krátce závěrem podle vás, vydrží vláda až do zimy nebo ještě déle, anebo už má na kahánku?

Host (Vladimíra Dvořáková): V týhle tý chvíli je to opravdu velice těžko říci, protože ta atmosféra se mění z hodiny na hodinu a tam někdy stačí potom skutečně maličkost, která to může výrazně ovlivnit. Já jenom chci říci, že podle mého názoru v téhle chvíli zatím pořád ještě má Stanislav Gross prostor, ústavní prostor, není nucen žádat o důvěru, má pořád ještě ústavní prostor pro to, aby vládu rekonstruoval. Že z tohoto hlediska ta teoretická šance je, ale skutečně záleží na té atmosféře a záleží i na pohybu uvnitř sociální demokracie.

Štěpánka Čechová: Naším hostem byla profesorka politologie vysoké školy ekonomické Vladimíra Dvořáková. Děkuji za vaši návštěvu ve studiu, na slyšenou.

Host (Vladimíra Dvořáková): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál a pořad Týden v tahu. Za chvíli vás bude z Říma zpravodajka Klára Stejskalová aktuálně informovat o stavu papeže Jana Pavla II. Řeč bude také o justičních omylech a o tom, jak se s jejich oběťmi umí vyrovnat stát. To vše ale až po zprávách a po písničce.

Zdravotní stav Jana Pavla II.

Štěpánka Čechová: Pozornost katolíků celého světa se upírá ke zdravotnímu stavu papeže. Německý kardinál Joseph Ratzinger, dlouholetý člen Kolegia volitelů, kteří budou rozhodovat o nástupci Jana Pavla II. potvrdil, že papež umírá. V Římě situaci sleduje zvláštní zpravodajka Klára Stejskalová, dobré odpoledne.

Klára Stejskalová: Dobrý den. Během dne se sice objevila tvrzení některých kardinálů, že je papež poznává, ale stav je velmi kritický a kromě vyjádření kardinála Ratzingera také Camillo Ruini, papežský vikář, který může podle kanonického práva jako jediný oznámit veřejnosti skon Jana Pavla II.pronesl, že Jan Pavel II. se vydal na cestu Pánu. Asi v půl sedmé by měla proběhnout další informační schůzka, ale jak bylo už během posledních dvou dnů řečeno, papeži selhávají orgány a je na cestě, ze které není návratu.

Štěpánka Čechová: Jaká je v těchto chvílích atmosféra na Svatopetrském náměstí?

Klára Stejskalová: Během dne byla poněkud odlišná od té, kterou jsem tu zažívala během včerejší noci. Meditativní náladu vystřídal běžný turistický ruch a i když tu jsou lidé, kteří se sem přišli pomodlit, pohlédnout směrem k dvěma oknům pracovny, ve které leží umírající papež, turisté stále převažují. Dá se ovšem předpokládat, že s přibývajícími hodinami se atmosféra změní, že sem opět začnou přicházet lidé se svíčkami, aby se tiše pomodlili, případně zazpívali křesťanské písně, jako tomu bylo včera. Na 21 hodinu je rovněž svolána liturgie Křížové cesty. Motlitby a mše probíhají samozřejmě po celé Itálii a nejen po Itálii, ale po celém světě už od včerejšího dne. Místní politici například ukončili kampaň před zítřejšími regionálními volbami. Význam Jana Pavla II. je celosvětový a tak se za něho přicházejí modlit, přicházejí se s ním rozloučit i představitelé jiných náboženství. Přiznávají, že Jan Pavel II. byl papežem, který se snažil překlenout náboženské rozdíly, jako vůbec první papež v historii jednal s nejvyššími představiteli židovské církve, plánoval i další dá se říci ekumenická setkání, ovšem zdravotní stav mu to už nedovolil. Italské televize připomínají, že Jan Pavel II. byl papežem, který procestoval celý svět, během svého šestadvacetiletého pontifikátu navštívil všechny kontinenty, uskutečnil na dvě stovky zahraničních cest.

Štěpánka Čechová: Stav nejvyššího představitele katolické církve je tedy už za bodem možného uzdravení. Jaké ceremonie mají následovat po skonu Svatého otce?

Klára Stejskalová: Mimochodem ověření smrti bylo v minulosti velmi dlouhou procedurou, třikrát se na papeže volalo, pokud se neozval, bylo mu ještě třikrát poklepáno kladívkem na čelo. Dnešní medicína samozřejmě umožňuje moderní ověření úmrtí, veřejnosti by tuto informaci měl sdělit, jak už jsem říkala papežský vikář Camillo Ruini. Poté bude vyhlášeno 9 dní motliteb, tělo Jana Pavla II. by mělo být vystaveno ve Svatopetrské kapli, pohřeb by se měl uskutečnit asi do 6 dnů a po 14 dnech, maximálně po třech nedělích bude svolána konkláve, v současnosti bude o příští hlavě katolické církve rozhodovat 117 kardinálů mladších 80 let. Z toho jich 58 pochází z Evropy, tedy necelá polovina, z Itálie pouhých 20. Tento stav se změnil právě během pontifikátu Jana Pavla II., který posílil moc klérů z Latinské Ameriky, Afriky i Asie na úkor tradičních zemí. Za nejvážnější kandidáty jsou považováni dva Italové, sedmdesátiletý milánský arcibiskup Dionide Tetamanci a patriarcha benátský Angelo Scola. Oba pocházejí z arcidiecézí, odkud vzešli dva slavní předchůdci Jana Pavla II., Jan III. a Pavel VI. Spekuluje se i o německém kardinálovi, téměř osmdesátiletém Josephu Ratzingerovi, ovšem vzhledem k věku se předpokládá, že tato šedá eminence Vatikánu sehraje spíše rozhodující roli při volbě nového pontifika. Objevují se samozřejmě i jména latinskoamerických kardinálů z Argentiny, Hondurasu, či Kolumbie. To ale předbíháme událostem, i když spekulací na toto téma bylo v poslední době mnoho.

Štěpánka Čechová: Tolik aktuálně z Říma zpravodajka Klára Stejskalová. Kláro, díky, na slyšenou.

Klára Stejskalová: Na slyšenou.

Odškodnění nevinně odsouzených

Štěpánka Čechová: Zcela nevinný člověk se ocitne za mřížemi mezi vrahy, přijde o rodinu, o práci, o celý svůj bývalý život. Ve vězení prožije dlouhé měsíce a pak se k činu přizná někdo jiný. Říká se tomu justiční omyl. Poslední případ se odehrál tento týden, kdy Krajský soud v Praze zprostil obžaloby Jiřího Brejchu a Marii Prchalovou. Ti byli před třemi lety odsouzeni za loupežné přepadení důchodců v Chabeřicích na Kutnohorsku. K tomu se ale později přiznala Dana Stodolová z nechvalně proslulého vraždícího manželského páru. Oba poškození strávili několik měsíců za mřížemi a Jiří Brejcha se psychicky zhroutil. Pamatuje naše právo na oběti justičních omylů? Pokusí se jim někdo alespoň částečně nahradit mnohdy nenapravitelně zničené životy? To už jsou otázky pro naše hosty, kteří jsou připraveni v přenosovém voze, a to místopředseda Nejvyššího soudu České republiky Pavel Kučera, dobrý den.

Host (Pavel Kučera): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: A ředitel odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti Petr Peřina. Dobrý den.

Host (Petr Peřina): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, zůstaňme ještě u případu Jiřího Brejchy a Marie Prchalové. Těmto dvěma nespravedlivě odsouzeným lidem se po osvobozujícím verdiktu údajně nikdo ani oficiálně neomluvil. Dočkají se nějakého odškodnění, ať už morálního nebo finančního?

Host (Petr Peřina): Je těžké mluvit k případu, který ještě nedošel do odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti.

Štěpánka Čechová: A proč tam nedošel?

Host (Petr Peřina): No, protože takovou žádost jsme nedostali.

Štěpánka Čechová: Čili oni musejí požádat o to, aby vy jste se jim omluvili?

Host (Petr Peřina): Takhle. Pokud by měla být řeč o omluvě, tak ministerstvo spravedlnosti odbor odškodňování se neomlouvá. Já se domnívám, že omluvou svým způsobem je zprošťující rozsudek a pokud někde došlo v trestním řízením k nějakým chybám, měli by se asi lidsky, po lidské stránce omluvit ti, kteří ty chyby způsobili.

Štěpánka Čechová: Nebo-li jinak, co mají udělat tito dva lidé pro to, aby se dočkali nějaké satisfakce?

Host (Petr Peřina): Uplatnit u ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu škody, způsobené výkonem veřejné moci.

Štěpánka Čechová: A jaká náhrada škody by jim mohla příslušet v tomto případě?

Host (Petr Peřina): Platí náhrada škody v rozsahu, upraveném Občanským zákoníkem, to je prokázaná škoda, která spočívá zpravidla v těchto případech v ušlém výdělku a pokud byla řeč o psychickém zhroucení, tak když by bylo lékařsky prokázáno, že dotyčnému se výkonem toho trestu a rozhodnutím o trestu zhoršil jeho zdravotní stav, tak přichází v úvahu náhrada škody na zdraví.

Štěpánka Čechová: Můžeme říci, jaké zhruba výše dosahují ty částky?

Host (Petr Peřina): No tak v případech, kdy jsme odškodňovali za trest, ponechám stranou teďko soudně rehabilitované osoby, to je ti, kteří byli odsouzeni v letech komunistického režimu, tak odškodnění za vykonaný trest se v takovýchto případech pohybovalo řádově v částkách desítek až set tisíc, nepřesáhlo zatím částku milionu korun. Ale chtěl bych zdůraznit, že odškodnění za trest nebyly vždycky takové případy, kdy by se dalo mluvit o skutečném justičním omylu. My jsme se v odboru odškodňování z nové doby se skutečným justičním omylem tohoto typu zatím nesetkali. Odškodňujeme za trest, v takových případech, kdy někdo byl odsouzen, byl mu dán poměrně vysoký trest a pak řízení o mimořádném opravném prostředku je věc jinak právně hodnocená a dojde k tomu třeba, že je uložen trest nižší, takže odškodňujeme ten rozdíl. To nazýváme také odškodněním za trest.

Štěpánka Čechová: Pane místopředsedo, vy jako člověk z praxe, máte pocit, že české právo dostatečně pamatuje na následky, které může způsobit chybné rozhodnutí soudu?

Host (Pavel Kučera): Já bych přece jenom chtěl něco říct k té definici justičního omylu. Já můžu souhlasit s tím, co tady říkal pan ředitel a současně můžu přijít s jinou verzí. Já bych obecně vyšel z toho, že mýliti se je lidské a soudní řízení je nastaveno tak, aby těch omylů bylo co nejmíň. Takže když bychom jako brali omyl, jako takový, tak vlastně i každý rozsudek soudu prvního stupně, který zrušil odvolací soud, je rozsudek mylný, ale v tomhle případě nepoužíváme termínu, že šlo o justiční omyl.

Štěpánka Čechová: Tak se vás zeptám jinak. Pamatuje podle vás české právo dostatečně na následky lidí, kteří strávili nevinně odsouzení ve vězení nějakou dobu právě po chybě soudu?

Host (Pavel Kučera): To jsou ty předpisy o způsobu odškodňování. To znamená jestli skutečně ....

Štěpánka Čechová: Ano a já se ptám, jestli ty předpisy jsou dostatečné podle vás, jestli to je z vašeho pohledu praxe skutečně dostatečným způsobem odškodnění člověka, kterému se víceméně může zhroutit život po pobytu ve vězení.

Host (Pavel Kučera): No, když to vezmeme takhle, tak to samozřejmě právní řád ošetřit jako dostatečně nikdy nemůže, protože ten zásah do toho života je takový, že podle mě hmotně, finančně to prostě asi napravit nejde a je to jenom určitá náplast a vlastně na tu vaši otázku můžu odpovědět tak, že ta náplast nebude, není nikdy dostatečná. To, když začneme u toho, co jste se ptala marně pana ředitele, jestli se tomu člověku vůbec někdo omluví. To v podstatě nikde není upraveno a já sám si neumím představit, kdo by měl se tomu člověku omlouvat. Ministerstvo spravedlnosti ho přeci neodsoudilo, odsoudil ho nějaký soud a který soud by to měl být? Soud prvního stupně, druhého stupně, hromadně by se mu omlouvaly, to znamená s tím žádný zákon nepočítá a není mi známo, že by to řešila soudní praxe. Takže jako souhlasím s vámi, pokud jako naznačujete, že ta úprava, právní úprava je nedostatečná, skutečně je nedostatečná a ten člověk skutečně může být tím nespravedlivým rozsudkem celoživotně poškozen.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, uvažuje ministerstvo nad nějakou úpravou zákonů, když je tedy nedostatečná?

Host (Petr Peřina): Tak v současné době probíhá příprava na novelizaci zákona, kterým se tyto případy odškodňují, to zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a ta právě má řešit jeden závažný problém, a to je to, že česká úprava náhrady škody zatím je postavena na náhradě pouze takzvané materielní újmy a nikoliv na náhradě nematerielní újmy nebo-li morálního zadostiučinění, by se to tak mohlo nazývat. A ta připravovaná novela mimo jiné uvažuje o zavedení možnosti náhrady nematerielní újmy i v případech, kdy došlo k vadnému výkonu veřejné moci nějakým nezákonným postupem.

Štěpánka Čechová: Pane místopředsedo, a co odpovědnost soudců, kteří se chyb dopustili? Je tam nějaké kárné řízení, anebo s tím se prostě počítá, že i soudce se může mýlit?

Host (Pavel Kučera): Já bych vám zase odpověděl na něco, na co se neptáte, ale nakonec odpovím i na tuto otázku. Vy jste v některé otázce použila jako výrazu nebo takového jako, zhroutil se mu život. Já teďko jako, jakým způsobem to a máte pravdu. Jako co zhroutil se mu život, co to nahradí? Půl milionu, milion, dva miliony. To jsou prostě škody, zhroutil se mu život, který jsou finančně nevyčíslitelný, to znamená jako celé by to mělo směřovat k něčemu jinému, aby tyto omyly buď nebyly vůbec nebo aby byly minimální. No a na to je nastaven systém řádných a mimořádných opravných prostředků, který nakonec došly k tomu, co tady říkal pan ředitel, že on žádný klasický justiční omyl nezná a ten, který vy jste v úvodu zmínila je ten první. No k odpovědnosti těch soudců. Jednak soudce nerozhoduje jako jedinec, obyčejně rozhoduje jako senát, je tam mimořádný opravný prostředek, to znamená ta odpovědnost soudců je tam velice, velice relativní, tam bysme museli dojít k tomu, že ten nespravedlivý rozsudek, ten soudce, respektive ten senát vyslovil schválně, aby toho člověka poškodil a pak by se on sám dopustil trestného činu, ale pokud rozhoduje z přesvědčení, že vina byla prokázána, tak jako já bych to viděl s jeho odpovědností velmi, velmi jako obtížné.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, chystá se ta nová právní úprava myslet i na odpovědnost soudců, anebo to nebudete řešit?

Host (Petr Peřina): Ale odpovědnost soudců je, pokud se soudce dopustí trestného činu nebo kárného provinění, tak může být postižen.

Štěpánka Čechová: To znamená tato právní úprava je dostatečná, podle vás?

Host (Petr Peřina): Já se domnívám, že by se na ní daly najít nějaké vady, ale v zásadě je dostatečná.

Štěpánka Čechová: Našimi hosty byli místopředseda Nejvyššího soudu České republiky Pavel Kučera a ředitel odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti Petr Peřina. Pánové, děkuji vám za váš čas, na slyšenou.

Host (Petr Peřina): Na shledanou.

Host (Pavel Kučera): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: Pořad Týden v tahu s datem 2. dubna končí. Příští sobotu po 17. hodině se nad událostmi následujících sedmi dní opět těší na slyšenou Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.