Víra je morální kompas, říká Kateřina Steinerová

„Nikdo ještě nezchudl tím, že dával,“ věří humanitární pracovnice a účastnice charitativních projektů, pětadvacetiletá Kateřina Steinerová. V Olomouci žije od narození, vede skautské středisko a studuje Caritas – Vyšší odbornou školu sociální, obor Sociální a humanitární práce. V rámci povinné zahraniční studentské praxe byla letos tři měsíce v Keni, kde v místní neziskovce pomáhala zachraňovat dětské bezdomovce.

Jako dítě měla předpoklady být copatou holčičkou v sukýnkách. Je z pěti dětí, má tři sestry a jednoho bratra. „Od první třídy chodím do skautu, takže moje dětství provázela i odřená kolena,“ vzpomíná s úsměvem Kateřina. Před rokem převzala vedení skautského střediska, které se snaží vést duchovním směrem. Například před Vánoci skauti rozvážejí betlémské světlo do vesnic na Olomoucku. Kateřina je také členkou týmu olomoucké pobočky Skautského Institutu, který propojuje skautskou veřejnost s občanskou. „Je to skauting víc komunikativní, víc orientovaný na občanství, na politiku, ekologii,“ vysvětluje podstatu nové platformy.

 Pobyt v Africe ji změnil

Kateřina letos strávila tři měsíce na praxi v Keni. Se spolužačkou Veronikou Májkovou prostřednictvím malé lokální organizace Global Hope Rescue and Rehabilitation Centre, která se zaměřuje na práci se „street boys“, pracovala s drogově závislými dětmi a mladistvými ve slumech, pomáhala jim s přípravou do školy, asistovala při běžných denních činnostech, organizovala pro ně volnočasové aktivity. Zkušenost z Keni ji změnila. Mimo jiné získala náhled na to, jak správně pomáhat. Čeho by se tedy měl vyvarovat někdo, kdo by chtěl v Keni pomoci? „Nesmí tam jet sám s balíkem peněz. Peníze vytváří závislost, nejsou dobrým nástrojem pomoci,“ vysvětluje.

Kateřina pracuje pro olomouckou Arcidiecézní charitu, zapojila se také v Denním nízkoprahovém centru Charity Olomouc a nedávno třeba pomáhala jako dobrovolník na Humanitárním kongresu v Praze. Jsou chvíle, kdy zapochybuje o svých schopnostech, síle a vůli setrvat v „dobrovolnickém modu“. Ale každá taková překonaná krize ji prý posiluje a posouvá dál.

Je jí teprve 25 let a už viděla tolik bolesti, utrpení a zoufalství, kolik jiní lidé nepotkají za celý život. Co jí dává sílu pomáhat? „Je to určitě víra. Víra je velký zdroj síly, když člověk ztrácí smysl, je vyhořelý a pochybuje,“ říká mladá žena s velkým srdcem, která byla vychovaná v katolické rodině. Na otázku, zda se cítí být výjimečná tím, co dělá, odpovídá skromně: „Já se vnímám naprosto normálně. Přála bych si, aby chuť investovat svůj čas a energii nezištně měl každý člověk.“

autor: Blanka Prudilová
Spustit audio