Viktor Daněk: Výsledek islandského referenda je pro EU selháním. Evropa už není atraktivní

Od začátku bylo jasné, že na Islandu půjde o velmi těsný souboj. Průzkumy ale podle Viktora Daňka dlouho naznačovaly lehký náskok zastánců obnovení přístupových rozhovorů s EU. V posledních dnech před referendem se ale situace otočila a nakonec zvítězili odpůrci.

„Je vidět, že vládní kampaň nezafungovala. Sociálním demokratům se nepodařilo oslovit klíčové voliče, tedy zejména obyvatele Reykjavíku a mladší voliče. Ti naopak hlasovali pro setrvání ve stavu, v jakém Island je – je členem schengenského prostoru a Evropského hospodářského prostoru, má velice těsné vazby na EU, ale neusiluje o členství,“ říká analytik v pořadu Jak to vidí...

Selhání na straně Islandu i EU

Podle Daňka lze výsledek referenda vnímat jako selhání nejen na straně Islandu, ale také Evropské unie. „Myslím si, že u islandské vlády je to stejná chyba, jakou jsme viděli v minulosti ve Velké Británii v kampani před brexitovým referendem. Zastánci členství se soustředili pouze na ekonomické výhody, ale nikoli na ty politické.“

Čtěte také

Analytička Jana Klímová: Konkurenceschopnost Evropy není jen o energiích a povolenkách. Zapomíná se na inovace a moderní firmy

V případě Islandu podle něj šlo především o geopolitický signál. „O signál, že Island není v menu pro různé světové mocnosti, aby na kolbišti nových geopolitických zájmů usilovaly o získání kontroly nad Islandem.“

Problém na straně EU zase vidí v tom, že Unie zjevně není natolik atraktivní, aby o vstup měly zájem i bohaté země. „Zájem je velký zejména na straně zemí, které jsou chudší a které si od členství slibují zvýšení životní úrovně. Tak je to třeba u zemí západního Balkánu. U Islandu je to ale velké selhání a důvod reflektovat, čím to je, že Evropa už není dostatečně atraktivní i pro země, které jinak mají k Evropě velmi blízko.“

Pro Brusel by přitom obnovení islandských přístupových rozhovorů bylo vítaným signálem soudržnosti a síly Evropy a také důkazem, že EU dokáže být geopolitickou unií, jakou si přeje být. „Určitě by to vneslo nový impulz do politiky rozšiřování jako takové, která dlouho spala. Mluví se teď o přístupu Černé Hory, která by se členem mohla stát v roce 2028. Ve stejném roce mohl přistoupit i Island, kdyby měl zájem.“

Evropa minula digitální revoluci

Proč ale Evropská unie ztrácí přitažlivost i pro zemi, která je s Evropou úzce ekonomicky i politicky propojená? „Mnoho evropských lídrů příliš dlouho žilo z integračních úspěchů 80. a 90. let, Maastrichtské smlouvy. Evropě se dlouho ekonomicky dařilo. Vlastně následovala podobnou trajektorii jako Spojené státy, ale nůžky se začaly otevírat v posledních letech zejména proto, že Evropa úplně minula digitální revoluci.“

Čtěte také

Zpravodaj Viktor Daněk: Plníme pouze dílčí body Draghiho zprávy. Bez radikálních změn EU v globálním světě neobstojí

Všechny velké digitální firmy sídlí ve Spojených státech, nikoli v Evropě. Jedním z důvodů je podle Daňka nedokončený evropský vnitřní trh. „Hotový měl být už na začátku 90. let. Uplynulo více než 30 let, a stále není. Stále tu máme bariéry a ukazuje se, že je dost komplikované se politicky shodnout mezi členskými státy na odstraňování dalších bariér.“

Evropa teď podle Daňka potřebuje především nový impulz – signál, že stále dokáže být úspěšná. „Mohlo by to být třeba dokončení kapitálové unie, možná i sama politika rozšiřování. Potřebujeme se ale dostat z té strnulé agonie, kdy nejsme ochotni dělat bolestivé kompromisy. Místo toho stále hledíme na své drobné národní zájmy a uniká nám, že v globalizovaném světě jsou národní zájmy vlastně úplně okrajové oproti těm společným evropským.“

Island přitom zůstává s EU úzce propojený prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru, jehož členy jsou také Norsko a Lichtenštejnsko. Debata o plném členství ale podle Daňka na dlouhou dobu utichne. „Téma asi zapadne na mnoho let, možná dekád,“ uzavírá.