VIDEO: Staletá tradice každoročně promění anglické městečko v ragbyové hřiště. Jeho branky jsou od sebe pět kilometrů daleko
Hraje se v ulicích, v parcích, na parkovišti, dokonce i v řece. Celé dva dny je anglické městečko Ashbourne na nohou. Už minimálně 350 let, ale spíš ještě mnohem déle, tam provozují sport, jemuž se ne úplně přesně říká „masopustní fotbal“. Ze všeho nejvíc připomíná ragby, které proti sobě hrají lidé ze severního břehu místní říčky proti těm z jižního.
V minulosti si tuhle mimořádně zábavnou kratochvíli nenechali ujít třeba pozdější král Edward VIII. nebo princ Charles. Do drsného klání, které se podle legendy kdysi hrávalo s useknutou lidskou hlavou, se každý rok na konci zimy zapojí skoro celé městečko.
Přetahovaná po kotníky v bahně je přitom pro účastníky ještě milosrdná, horší je to v ledové vodě místní říčky.
Horňáci proti dolňákům
Úvodní vhod a míč je v davu. Kolem se strhává neuvěřitelná tlačenice – skutečný ragbyový mlýn. Míč není vůbec vidět, ale zjevně se tlačí jedním směrem. V centru vřavy se nachází odhadem dvě stě až dvě stě padesát těch opravdu nejtvrdších chlapíků, skutečných ragbyových „řízků“.
Kyle je „down'ard“ – „dolňák“, zatímco jeho kamarád Brad je „up'ard“ – „horňák“. Nerozhoduje přitom to, na kterém břehu říčky Henmore teď žijí, ale kde se narodili. Podle Kyla je řeka vůbec strategickým prvkem hry.
„V řece míč většinou dřív nebo později skončí. Loni to bylo minimálně dvakrát. Lidé naskáčou do vody a snaží se dostat míč na břeh. Jedna ze stran taky může využít proudu řeky a pokusit se o únik tímto směrem,“ ukazuje.
Neviditelný míč
V prvních minutách hry míč ani nezahlédnete, spíš ho jen tušíte. Také se může zrodit pokus o falešný únik, což už se v minulých letech stalo. Jedna ze stran se při něm pokusila soupeře velmi rafinovaně zmást vhozením druhého míče.
„Míč se nakonec po určité době z mlýna dostane ven a to je šance pro útočníky na křídlech, aby se s ním rozběhli přímo k brance soupeře. Jenže o kus dál pak čekají další davy obránců i útočníků, aby se míče zase zmocnily,“ vysvětluje mi Kyle, který je, soudě podle obuvi i tělesné stavby, spíš běžcem.
„Je v tom hodně škádlení a popichování z obou stran. Většinou je to férový zápas. Občas se někdo pokusí míč někam ukrýt. Kdysi tu byl i trik s přepravou míče autem, ale to se už mezitím zakázalo,“ vypráví mi Michael, který prý pamatuje už dobrou šedesátku bláznivých klání, která se hrají po dva dny, vždy od dvou odpoledne do deseti večer.
„Nejdůležitější je sledovat páru vznášející se nad hloučkem hráčů, kteří se perou o míč. A pak se taky dá orientovat podle řevu,“ poučuje mě Brad. „Někdy se stane, že míč zmizí, a lidé pak zmateně běhají po městě,“ přibližuje jednu z mnoha zajímavých stránek zápasu.
Sleduj páru a řev
Z vítězství se nakonec v poměru 1:0 radují horňáci. Rozhodující akce se jim povedla v závěru prvního hracího dne, kdy ve 20 hodin a 27 minut za svitu čelových lamp Kurt Smith, přezdívaný Goose, poklepal míčem třikrát na zbytky Sturstonova mlýna, čímž docílil kýžené branky.
Dolňáci i přes mohutnou ofenzivu na Popeleční středu už vyrovnat nedokázali.
