VIDEO. Rütgersův palác v neoklasicistním stylu si uchoval atmosféru z 20. let. Dnes Tady bydlí rozhlas Ostrava
Tři budovy ostravského Českého rozhlasu mají taky tři unikátní schodiště. Jedno vrže, druhému se říká Schody do nebe a třetí? To je spojkou mezi dvěma budovami a vedou o půl patra níž do studiového domu.
Ještě v roce 1921 patřil honosný palác v centru Ostravy průmyslníkům Komanditní společnosti. Pokud byste čekali, že pánové v žaketech s tvrdými límečky vydělávali na těžbě uhlí nebo na hutnictví, jste na omylu. Byla to chemie a výroba benzolu firmou Julia Rütgerse.
Vstupte...
Budova stojí na rohu ulic Dr. Šmerala a Na Hradbách, sotva minutu chůze od Masarykova náměstí v samém centru Ostravy. Sídlo Českého rozhlasu tu tvoří celkem tři budovy. První získal rozhlas v roce 1932, a byla to ta prostřední s číslem popisným 4. Tu poslední až v 70. letech. Je to třípodlažní dům s číslem popisným 6 a dnes ji rozhlas pronajímá. Architektonicky nejzajímavější je ale nárožní palác, který nechal v roce 1921 postavit Rütgers v neoklasicistním stylu.
Co viděl David Vávra na první pohled? Všechny tři budovy mají zajímavá schodiště, vstupní vestibul je takový malý taneční sál. Má totiž oválný půdorys, díky kterému by v něm mohly taneční páry kroužit prakticky do nekonečna.
Ernst Körner, absolvent vídeňské techniky, patřil v meziválečném období k nejvýraznějším ostravským architektům. Vystřídal mnoho stylů – od neoklasicismu přes art deco a expresionismus až k modernismu, který reprezentuje například přestavba obchodního domu RIX v Moravské Ostravě. Pro svůj židovský původ musel v roce 1938 Československo opustit a přes Velkou Británii se dostal až do Austrálie, kde pak i zemřel (1966).
Vstupní hala si zachovala atmosféru 20. let. Původní parketovou podlahu sice nahradil mramor, ale dominanta – dřevěné, esovitě stočené schodiště, tady stojí v nezměněné podobě. Uprostřed schodiště najdete okno s barevnou vitráží. „Geometrické ornamenty lemují centrálně umístěnou podobiznu římského boha obchodu Merkura s typickou okřídlenou helmou,“ říká architekt David Vávra. Nechybí ani několikaramenný lustr se stínidly houbovitého tvaru.
Vrzající schody zůstaly
„V roce 2009 toto schodiště prošlo pečlivou opravou, při které se většina dílů vyráběla ručně! Co ale záměrně zůstalo, je nostalgické vrzání jednotlivých schodů, na které s láskou vzpomíná několik generací ostravských rozhlasáků,“ říká Dagmar Misařová, dlouholetá redaktorka ostravského studia.
Ve 20. letech měl továrník Julius Rütgers svou ředitelnu v prvním patře, hned vedle zasedačky vejčitého tvaru. Dřevěné obložení interiéru je původní, nábytek moderní.
Spojovací schodiště řeší nápaditým způsobem přechod mezi budovami. Vedou totiž překvapivě o půl patra níž, do studiového domu. Pod nimi byla dlouhá léta hlasatelna, do které spěchaly kolegyně, aby stihly včas ohlásit další program. A protože vedle je velké činoherní studio, tak tady občas vznikaly docela humorné situace. „Třeba pod schody klečeli herci Adamíra a Tokoš a vyznávali Evě Mudrové lásku. Jen aby ji rozhodili před vysíláním.“
Činoherní studio
Činoherní studio v sobě skrývá dvě technické zajímavosti a jednu záhadu: Studia se stavěla ve 30. letech a od nežádoucího hluku byla izolována speciální akustickou omítkou. Tehdy byla v Československu použita vůbec poprvé. Dalším izolačním prvkem jsou okenice vyrobené přesně na míru, aby do studia nepronikl žádný rušivý zvuk z ulice.
Železné plíce
Podzemní podlaží ostravského studiového domu, to není jen tak obyčejný sklep. Jsou tady železné plíce budovy – vzduchotechnika. K činohernímu i hudebnímu studiu přivádějí čerstvý vzduch hliníkově lesklá hranatá potrubí přitisknutá pod strop suterénu. „Skoro to vypadá, jako by tyhle roury odsávaly zplodiny nebo přiváděly stlačený plyn do rakety, která se právě chystá vystartovat k oběžné dráze,“ žertuje Vávra.
Jak ostravské studio vypadá? Je tady pódium pro větší hudební tělesa, čalouněné odrazové desky a v horní polovině stěn řada robustních žlutých pilastrů, mezi kterými vystupují zkosené mřížky připomínající zahradní konstrukce pro popínavé růže.
Hudební nebe
Třetí schodiště je před Hudebním studiem. Vede z chodby do režie, která je v prvním patře. Právě do jejího velkého skleněného okna zvedali při svých nahrávkách tázavé pohledy muzikanti a zpěváci. A po těchto schodech pak stoupali nahoru, aby si vyslechli verdikt o kvalitě své nahrávky. Této režii se od nepaměti říká Hudební nebe a schodišti – schody do nebe.“
Průvodce: David Vávra
Hosté: Dagmar Misařová, dlouholetá redaktorka
Účinkují: Lucie Pernetová a Václav Jílek
Mistři zvuku: Martin Dušek a Jitka Kundrumová
Hudba: Tomáš Pernický
Scénář a režie: Jan Herget
První vysílání
Vysílač pro severní Moravu a Slezsko byl postavený v Ostravě-Svinov. Pokusně začal vysílat v květnu 1929, trvale pak od 1. července 1929. Vysílač byl na tu dobu velmi moderní, problém bylo vysílací studio. Rozhlasáci totiž zdědili budovu německé hasičské zbrojnice na Denisově (později Smetanově) náměstí. Budova s mizernou akustikou byla současně zkušebnou, orchestřištěm i hlasatelnou. Ostraváci tak museli najít budovu novou, v centru města.
Zajímavý byl i rok 1968 a následujících osm dní, kdy lidé prostřednictvím vysílání vyjadřovali solidaritu s tehdejším Dubčekovským vedením strany. O to víc na zaměstnance dolehla normalizace. Až 80 % programových pracovníků ostravského rozhlasu muselo odejít.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
