Většina o tom mluvila poprvé v životě, uvádí Ondřej Veverka svůj dokument Kuratorium
Mladý režisér si vybral Kuratorium jako téma, které dosud nikdo v dokumentu nezpracoval. Sám strávil několik let v archivech, kde vyhledával fakta a pamětníky této doby. Setkání s nimi byla emocionálně velmi náročná.
„Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě byla organizace, která tu působila za protektorátu v letech 1942 až 1945, dalo by se říct, že to byla česká obdoba Hitlerjugend. Usilovala o to, aby česká mládež byla převychována v nacistickém duchu a k loajalitě vůči říši,“ vysvětluje v Nočním Mikrofóru režisér Ondřej Veverka.
Dodává, že toto období je považováno za velmi problematické a málokdo se k tomu chtěl ve vzpomínkách vracet. Přesto se mu povedlo několik pamětníků získat ke spolupráci. Jejich výpovědi zkombinoval s archivními záběry a kolorovanými fotografiemi a vytvořil unikátní dokument Kuratorium.
Nejstaršímu bylo 102 let, nejmladšímu 88
Rozhovory s pamětníky by vzaly za srdce každého. „Mám zážitek, kdy v průběhu našeho rozhovoru přišel na návštěvu vnuk a pravnoučata. Když jsem se s nimi dal do řeči a řekl, o čem si povídáme, byli šokováni. Vůbec nevěděli o tom, že se jejich děda někdy takhle angažoval. Já bych na tom byl stejně,“ uvažuje Ondřej Veverka.
Nezapomene prý ani na další setkání s mužem, který v dokumentu promluvil: „Když jsem odcházel, chytil mě za ruku a zeptal se mě, jestli si myslím, že je špatný člověk. To byl jeden z nejsilnějších zážitků,“ uzavírá autor dokumentu.
Podle čeho si vybírá témata ke zpracování? Proč ho oslovuje slovácký folklor? Nalezl díky historickému dokumentu pochopení a odpuštění?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
