Věra Suchá: Být Sestra roku není pouze o tom, umět dobře píchat injekce

21. červen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Věra Suchá

Sestra roku 2011 a Sestra mého srdce k nám přijela z Kutnohorska. Pracuje na neurologickém oddělení v nemocnici v Kolíně a na ocenění ji nominovali pacienti.

Profese sestry lůžkové ambulantní péče patří k těm nejtěžším povoláním. Pracovní směna je různorodá a především 24 hodinová. Jak vypadá takový pracovní den?

Cítím povinnost pomoci ostatním

„Ráno se u imobilních pacientů začíná hygienou, pak následuje dávkování léků, vizity. Pacienti často potřebují s něčím pomoc, mají depres,“ popisuje Věra Suchá. Jí samotné lékaři v 18 letech diagnostikovali roztroušenou sklerózu.

Se zákeřným onemocněním bojuje celý život. Nepoddává se mu: „Občas je mi zle. Mám své špatné dny. Ale cítím jistou povinnost pomoci ostatním. Pacienti mnohdy ani nevědí, že jsem postižená stejně jako oni. Ale snažím se jim to v rámci možností říkat. Především v situacích, kdy jim radím a oni mé rady nechtějí přijmout, že nevím jaké to je.“

Sama jsem nechtěla diagnózu přijmout

Snímky řezu mozku z magnetické rezonance v měsíčních intervalech. Světlé skvrny indikují aktivní poškození (léze)

Být postižený zákeřnou neurologickou chorobou v tak mladém věku je dozajista tragédie. Všechna vyšetření Věry Suché probíhala v 90. letech, kdy ještě nebylo k dispozici tolik informací.

„Doktoři kolem mě tehdy chodili po špičkách s tím, že mám zánětlivé onemocnění. Až po delší době za mnou přišla lékařka s tím, že mám sklerózu. Nechtěla jsem její informace přijmout a nechávala se znovu a znovu vyšetřit. Výsledek byl bohužel stále stejný.“

Právě nevůle akceptovat závěry ji dovedla na zdravotnickou školu. Založila spolek pacientů s roztroušenou sklerózou ROSKA a odhodlala se nejen neskončit na vozíku, ale dopomoci od tohoto smutného konce i ostatním.

Závažné a záludné onemocnění

Poprvé se RS diagnostikovala v roce 1967. Bohužel u nás v té době nebyl dostatek informací a za prvního neurologa, který se zasloužil o rozvoj léčby onemocnění u nás, považujeme profesora Pavla Jedličku. Chronické zánětlivé onemocnění nejčastěji postihuje ženy a má nejisté důsledky. Někdo špatně vidí, někomu dělá problémy chůze a může skončit až zcela imobilizovaný, onemocnění prý není dědičné.

autor: Jan Sklenář
Spustit audio