Věra Amlerová: "V muslimských zemích jsou ženy stínem svých mužů"

23. srpen 2010

Její dědeček byl doktorem přírodních věd. Zajímal se o léčivé účinky bylinek, které už v celé Mezopotámii nerostly. Znovu je vypěstoval a poté využíval k léčení různých onemocnění. Lékařka Věra Amlerová, která byla naším dnešním (pondělí 23.8.) hostem pořadu Setkání, pokračuje v jeho šlépějích. Připravuje perské epilace, které jsou trvalé, masky a zábaly. Jako ingredience používá právě bylinky které zkoumal její dědeček.

Bičování a kamenovaní žen za nevěru je standardním trestem. O jeho výši rozhoduje manžel a pro dokázání viny stačí, aby přišel k soudu s jedním svědkem. Chodníky a vchody do budov jsou oddělené pro muže a ženy. Žena která vyjde na veřejnost nezahalena může být upozorněna, ale i potrestána. Na podobné prohřešky a dodržování pravidel dohlíží ve všech islámských státech náboženská policie.

Ženám je souzena role pečovatelky o rodiny. Jiné role zastávat nemohou. I kdyby mohly pracovat, musí zůstat doma. „Žijeme v ústraní, ve stínu svých mužů a nemůžeme se uplatnit“ říká Věra Amlerová, která si přesto přeje, aby její děti vyrůstaly v muslimském prostředí.

Vyrůstala v hlavním městě Íránu – Teheránu. Její maminka Češka se zamilovala během studií medicíny do svého budoucího manžela a odjela s ním do jeho vlasti. Nejtěžší prý bylo zahalit se a přijmout podmínky, které jasně stanovuje muslimské náboženství. Naučit se persky a přijmout odlišnou kulturu pro ní tehdy nebylo vůbec jednoduché.

Ze začátku byla otcova rodina velmi tolerantní, společně se snažili překonat jazykovou bariéru. Persky se prý učila tak, že si zapisovala jednotlivá slova na papírky a překládala je do českého jazyka. Vytyčila si cíl: do dvou let hovořit persky. A dokázala to. Věra Amlerová v Teheránu navštěvovala tamní základní školu. Třídy byly oddělené, chlapci a dívky zvlášť. Povinná školní docházka začíná v 5 letech a žáci jí navštěvují šest let. Neznámkuje se, ale boduje. Poté studenti přechází na střední školy. Ve třídách panuje přísný režim. Sejít se s chlapci v tak útlém věku není prakticky možné. Jediná možnost, jak hovořit s muži je pouze v rodinném kruhu s bratranci a dalšími členy rodiny. Až na povolení rodinného příslušníka si mohla hrát se stejně starými dětmi opačného pohlaví. Od pěti let chodila zcela zahalená, což brala jako samozřejmost.

Věra Amlerová a Zuzana Burešová

Se svolením rodičů odjela studovat do Evropy. A tak ona a další tři sestry zamířily do České republiky studovat medicínu. Mužští sourozenci zůstali v Íránu, kde mají velkou perspektivu patřičně se uplatnit v mužských oborech. V Praze na studiích potkala svou životní lásku - také Íránce. Její rodiče nebyli sňatku naklonění. Věřina rodina měla uzavřenou předmanželskou smlouvu s rodinou jiného ženicha. V ní je napsáno prakticky vše, co manželský pár může během jejich života potkat. Tedy jaké věno vkládají rodiče ženicha a nevěsty, jak se rodiny rozdělí, pokud jeden z manželského páru zemře. Pokud se rozvedou, veškeré děti patří otci.Veškerá práva na děti přecházejí na rodinu manžela. Nevěsta přitom nemůže nijak ovlivnit znění předmanželské smlouvy. Ta se sepisuje ve velmi útlém věku obou budoucích manželů. Věra Amlerová porušila pravidla (vybrala si svého muže vzdor předmanželské smlouvě), a tak přišla o veškerý majetek. Jak Íránu vypadá běžný život žen a mužů? Pro nás Evropany nepředstavitelně.. Může mít 4 manželky. U soudu se ženou vždy vyhrává.

´„Při návštěvě Íránu nezapomeňte: do mešit se nesmí vstupovat v krátkých kalhotách. U vchodu zanechte svou obuv. Ženy musí nosit šátek“ uzavřela několika radami pro turisty náš rozhovor Věra Amlerová.

Nestihli jste páteční Setkání Hosta do domu? Nabízíme text Jana Sklenáře: Junák otevřel Petru Vaňkovi nový svět

autor: Jan Profous
Spustit audio