Věnovat sluch tomu, co říká druhý člověk

22. květen 2015

Na počátku tohoto týdne jsme si připomněli smutnou skutečnost, že od úmrtí oblíbené a mnoha diváky a posluchači milované herečky Stelly Zázvorkové uplynulo už 10 let. (Narodila se 14. dubna 1922, zemřela 18. května 2005). Dnes si ji připomeneme na těchto stránkách už podruhé – poprvé tomu bylo v dubnu roku 2012. A připomeneme si ji pro změnu trochu netradičně.

Stella Zázvorková natočila v Československém a posléze i v Českém rozhlase bezpočet zvukových snímků. V naprosté převaze se jedná o pořady humoristické, jednotlivá vystoupení na estrádách, v silvestrovských pořadech, ve skečích, scénkách, při vyprávění anekdot… Těmto záznamům se dnes ale věnovat nebudeme. Necháme dnes převážně Stellu Zázvorkovou vyprávět o sobě, o dětství, o hereckých začátcích, o začátcích práce v rozhlase… Jedno takové vyprávění natočila v plzeňském rozhlasovém studiu v roce 2003, v době, kdy jí bylo jedenaosmdesát let. Při tom došlo i na její rodiče. Tatínek Stelly Zázvorkové byl totiž známý architekt Jan Zázvorka. Jeho patrně nejslavnějším dílem je budova národního památníku na pražském Vítkově. Málo se už ví, že otec Stelly Zázvorkové narukoval do první světové války, byl zajat a posléze vstoupil do československých legií, s nimiž absolvoval onu dlouhou anabázi návratu kolem celého světa.

Natáčení-silvestr 1984

V další části se z vyprávění Stelly Zázvorkové dozvíme nejen něco o její mamince, ale také o tom, za jakých okolností se poprvé setkala s rozhlasovým vysíláním.

S.Zázvorková a A. Švehlík-natáčení-Je to prosté, paní Watsonová-2001

Stella Zázvorková a Alois Švehlík při natáčení rozhlasové detektivky "Je to prosté, paní Watsonová" - 2001 Foto Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Z životopisu Stelly Zázvorkové jen stručně připomenu: absolvovala divadelní školu EmilaFrantiška Buriana. Krátce potom působila v dětském divadle Míly Melanové, během války hrála v divadle Větrník. Po válce pak byla po tři sezóny v Divadle satiry, po roce 1948 se stala členkou Realistického divadla a pak ještě divadla E.F.Buriana. V roce 1955 ji angažoval Jan Werich do Divadla ABC. Zde působila až do roku 1990, později pak ještě na řadě scén vystupovala pohostinsky. Půvabné jsou její vzpomínky na to, jak začala její spolupráce s Československým rozhlasem.

Stella Zázvorková při natáčení v roce1984

V další zvukové ukázce si připomene jednu z rolí Stelly Zázvorkové, které ztvárnila v rozhlasových inscenacích. V roce 1973 jí režisér Jiří Roll svěřil úlohu paní Perrichonové v komedii Eugena Labiche Cesta pana Perrichona aneb Nevděk světem vládne. Uslyšíme ještě Josefa Zímu, ale co víc - uslyšíme Stellu Zázvorkovou zpívat.

Z natáčení detektivky Je to tak snadné, paní Watsonová 2001

Otevřenost vůči druhým, schopnost nejen sdělovat, ale také naslouchat…to bylo krédem, které Stella Zázvorková nejen kdysi vyslovila, které především sama důsledně naplňovala.

Stella Zázvorková
Spustit audio