Velký plán. Dokument, ve kterém tři ženy z různých koutů světa sdílí zkušenosti se vztahy, stárnutím a sexem

29. leden 2017
Stará žena

„Je docela běžné být 87letou vdovou. Ale já mám srdcervoucí handicap: Jsem fit. Nikdy nejsem nemocná. Dělám výšlapy, hraji badminton, pádluji v kanoi, plavu, pozoruji přírodu, lezu na žebříky, natírám velkou dřevenou terasu, stěhuju těžké věci a cítím se osamělá.“

Tyto řádky jsem četla v britských novinách The Guardian na začátku roku 2015. Kolonka se jmenuje: Co si doopravdy myslím (What I'm really thinking). Čtenáři tu píšou o vlastních životech, co by jinde nahlas neřekli. Tyhle věty mě zaujaly otevřeností, s níž neznámá žena popsala svůj největší problém.


Jsem populární a dostávám pozvání na všechny zdejší oslavy. Zpívám, tančím, piju a směji se, ale jsem o 29 let starší než všichni ostatní a nemám žádného životního partnera... Doktoři mně říkají, že se dožiji více než stovky, což znamená ještě 13 let v osamělosti.


Potřebuji někoho, pro koho a s kým bych mohla vařit. Někoho, koho bych mohla držet v náručí, někoho, s kým bych mohla sdílet život a lásku. Říká se, že staří lidé umírají z osamělosti. Já nenechám osamělost, aby mě zabila, ale bolí to.


Ano, přihlásila jsem se v seznamovací agentuře. Všichni muži (v průměru 8 žen na jednoho muže) jsou buď nemocní, umírající nebo mrtví. Ti „mladší“ kolem 70 nebo tak, nechtějí „starou“ partnerku (i když se mnou skoro neudrží krok). Kdybych byla muž, ženy by na mě stály fronty až za roh.


Domovy pro seniory, bingo, bowling a golf, to není můj šálek čaje a bridge je sedavý. Vážím jen o tři kila víc, než tenkrát před miliardou let, a držím se ve formě díky zdravému jídlu a fyzickou aktivitou.

V krátkém sloupku psala takto osobně o dvojitém tabu: o osamělosti a touze po fyzické intimitě ve stáří. Začala jsem pátrat po anonymní autorce. O nějaký měsíc později se mi ozvala e-mailem žena jménem Claire. Vyměnili jsme si pár e-mailů a pak jsem Claire poprosila o rozhovor. Zaváhala.

Hovory přes Skype

Nebyla si jistá, jestli pro mě bude mít něco zajímavého. Ale potom prosbu vzala sportovně a navázali jsme telefonické spojení. S Claire jsme mluvili a nahrávali po telefonu pár měsíců během zimy a jara 2015. Jak se ukázalo, bydlí na malém ostrově v Lake Ontario v Kanadě. Má vlastní dům a spoustu přátel. Vede aktivní život. Je sdělná, velice živá a vtipná, upřímná.

Claire mi vyprávěla o medvědech, kteří mají stejný trávicí systém jako člověk. O tom, jak Indiáni původně pohřbívali mrtvé jen do mělkého hrobu, aby z toho zvířata také něco měla. O její chatě v divočině na severu Kanady, kam jezdí v létě a kde není nic kromě přírody. O hadech žijících u ní na zahradě. A o smrti, kterou vnímá jako „velkou anestezii“.

Osamělost není mimořádná

Pro mně je situace Claire důležitá. Nejen kvůli tomu, že je mimořádná. Ale naopak. Protože problém osamělosti a touhu po lásce sdílí s mnoha ženami staršího věku. Vypadá to jako neřešitelný fakt: prostě nejsou muži.

Ale na druhou stranu mi připadá příliš smutné, aby to zdravé ženy musely jen tak brát. Že už vlastně všechno skončilo. Že už mají jen vzpomínat. A očekávat smrt? Že by nemohly mít ještě sny a touhy?

Velký plán

Proto jsem také chtěla s Claire probrat nápad, který jsem pro ni a její situaci měla. Vlastně to byl plán, jak by mohla k sobě někoho najít. V dokumentu můžete slyšet, o jaký plán šlo a jak se k němu hlavní hrdinka postavila. Ale jak to tak chodí: když je plán velký a téměř perfektní, vše se nakonec vyvine docela jinak.

Dokument Velký plán se umístil na pátém místě tak zvaného shortlistu soutěže Prix Europa 2016. Zároveň získal I. Cenu na přehlídce rozhlasové tvorby REPORT 2016.

Všechny Dokumenty Dvojky najdete po jejich odvysílání taky v Archivu pořadů.

Spustit audio
autor: Brit Jensen