Velká voda před pěti lety potrápila i obyvatele Německa
Velká voda před pěti lety neponičila jen velké části České republiky, ale rovněž pořádně potrápila obyvatele sousedního Německa. Tehdejší záplavy dostaly, chtělo by se říci bohužel, v předvolebním období taky silný politický náboj. Nejen zlí jazykové tvrdí, že obrázek Gerharda Schrödera brodícího se v holínkách ulicemi saské Grimmy pomohl sociální demokracii zvrátit ve svůj prospěch prakticky prohrané volby do Spolkového sněmu. Je dnes Německo na velkou vodu připraveno lépe než před pěti lety.
"Stála jsem během povodní přesně tady na tomto místě. Nebylo vůbec nic vidět, až sem nahoru sahaly pytle s pískem. Neumím posoudit, jestli jsou teď opatření na lepší úrovni. Co se tehdy přihodilo, ta katastrofa, byla strašně nepravděpodobná," říká mi v drážďanské Münzgasse, na dohled od Frauenkirche místní důchodkyně.
Kousek od nás můžeme vidět v pískovci zapuštěné části mobilních protipovodňových bariér. Ty ale na rozdíl od Prahy nejsou pilířem nově vybudovaných opatření v saské metropoli, vysvětluje šéf místního odboru životního prostředí dr. Christian Korndörfer:
"Ze zkušeností Prahy jsme se taky poučili. Nestavíme náš ochranný systém čistě na mobilních konstrukčních prvcích. Ty jsme naopak použili jen tam, kde to jinak nešlo. Nejde o finanční hledisko, ale přesvědčení, že každá stěna nebo hráz zvyšuje riziko pro lidi. Když hladina toku pomalu stoupá, představuje voda hrozbu pro majetek, ale lidé stačí utéct. Když se ale stěna protrhne, vzniká bezprostřední nebezpečí ztráty lidských životů. Tohle riziko jsme se snažili minimalizovat budováním pevných, masivních stěn, které vydrží třeba i náraz lodi nebo plovoucích předmětů."
Christian Korndörfer upozorňuje na málo známý fakt, že před pěti lety nenapáchalo v Drážďanech největší škody Labe, nýbrž nenápadná říčka Weisseritz. Na veřejném majetku způsobila škody za 350 milionů eur. Nová opatření na tomto toku počítají i s pětisetletou vodou.
"Především jsme změnili tok řeky Weisseritz. Dosáhli jsme jejího rovnoměrného spádu, ale hlavně chceme změnit její kritický záhyb tady ve městě. V roce 1893 byl vybudován zlom řeky pod úhlem 110 stupňů, aby se v centru města mohlo dál stavět. V tomhle místě se už Weisseritz vícekrát vylila ze svých břehů. Nově bude řeka v problematickém bodě mělčí a širší a povodňové nebezpečí se tím podstatně sníží," dodává Christian Korndörfer.
Pochvaluje si taky modernizaci městské kanalizace, která je teď v případě vydatných srážek schopná mnohem lépe odvádět vodu. Za pozornost stojí rovněž nový monitorovací systém, díky němuž si teď každý obyvatel Saska může online zjistit aktuální stav vodních hladin a prognózu na další hodiny.
Zmírňovat následky přírodní katastrofy pomáhaly před pěti lety tisíce záchranářů nejrůznějších humanitárních i technických organizací. Mezi ty nejvýznamnější patřily Technické pomocné služby (THW) nebo Johanitánská záchranná pomoc. Její předseda Hans-Peter von Kirchbach tvrdí, že připravenost na velkou vodu se sice zlepšila, ovšem ani zdaleka není ideální.
"Vznik speciálních zdravotnických týmů je na spolkové úrovni ve stádiu úvah, ale zatím nebyl realizován. Nedořešená je podle mě taky otázka koordinace v případě velkých katastrof zasahujících do vícero spolkových zemí," uvádí Hans-Peter von Kirchbach, který upozorňuje taky na stále chybějící evakuační plány pro některé nemocnice a domovy důchodců.
Technické pomocné služby modernizovaly svou výbavu, což po řádění hurikánu Katrina ocenili obyvatelé New Orleansu, kde THW nasadila výkonná čerpadla.
Podle místopředsedy této spolkové instituce Rainera Schwierczinského počítají Technické služby se zásahy při ještě horších povodních, než byly ty z roku 2002: "Jsme připraveni se vypořádat i s dopady klimatických změn, které jsme zapracovali do svých krizových scénářů. Počítáme s možností větších napáchaných škod. Chceme být schopní se různým změnám přizpůsobovat i co se technické vybavenosti týče."
Před pěti lety ale v postižených oblastech nepomáhali jen profesionálové, ale taky dobrovolníci, kteří se v hojném počtu sjeli z celého Německu. Slova vděku má pro tyto osoby i Lutz Hennig, kustod sbírek na zámku Weesenstein, jehož unikátní zahradu velká voda zcela zničila.
"Pomoc tehdy dorazila velice rychle. Už dva, tři dny po povodni přijeli první dobrovolníci, které zalarmovalo zpravodajství médií. V jednu chvíli se tu sešlo více než tisíc lidí, což už je množství, které je třeba zorganizovat, aby se předešlo chaosu. Tihle lidé ale obrovským způsobem pomohli při obnově parku, když třeba z metrové vrstvy bahna vyhrabali holýma rukama cenné rostliny," připomíná Henning.
