„Věděl, že s tímhle vědomím musí on i Voskovec umřít.“ Jiří Janoušek o posledním rozhovoru s Janem Werichem
„Byl jsem příliš opatrnej,“ připouští dnes zpětně Jiří Janoušek, který vydal knihu rozhovorů s Janem Werichem. „Jsou tam témata, která chybí.“ Mluvili spolu o Antichartě? Proč byste podle Janouška Werichův charakteristický hlas na jeho nahrávkách z konce života nepoznali? Poslechněte si audiozáznamu.
První rozhovor s Janem Werichem udělal už v roce 1976. Tehdy mu položil otázku, proč nepíše paměti. „Trochu dotčeně se mě zeptal: Myslíte, že bych měl?“ O tři roky později se mu ale dramatik sám ozval.
„Přišel mi telegram, ve kterém bylo napsáno: Milý Janoušku, jestli máte chuť si zase povídat, vězte, že jsem ve Velharticích.“ Když se publicista do obce vydal, zjistil, že Jan Werich zřejmě má zájem setkávat se, mluvit a možná se nepřímo vrátit k otázce psaní pamětí.
Náročná příprava
Než se Jiří Janoušek vrátil zpět do Prahy, domluvil se s hercem, že se s ním o několik měsíců později opět setká v hlavním městě. Z dalšího rozhovoru byl ale v mírném stresu. „Uvědomil jsem si, že jsou moje znalosti Voskovce a Wericha prabídné,“ přiznává publicista v rozhovru s Martinou Kociánovou. „Měl jsem spíš takovou školní znalost.“
Janu Werichovi to ale nevadilo. „Chtěl určité věci dávat do souvislostí. Vidět, že ho někdo poslouchá a reaguje. Potřeboval reakci. To pro něj bylo klíčové. Já jsem jakoby zastupoval obecenstvo, které do jeho vyprávění vstupovalo.“
Rituál
Natáčení rozhovoru, které trvalo střídavě několik měsíců, bylo pro Jana Wericha jakýmsi rituálem. Práce s Jiřím Janouškem ho navíc bavila, což vyplývá ze zveřejněné dramatikovy korespondence.
„Moc mě to potěšilo a zároveň se potvrdilo, co jsem cítil. Před rozhovorem se vždy oblékl. Vzal si košili, kalhoty, přestože celý den chodil v pyžamu a županu. Řekl bych, že měl pocit, jakoby stál na forbíně a musel pracovat, koncentrovat se. Nestýskal si a nefňukal. Pořád si uchovával neuhasitelnou zvědavost, a to mě nejvíc fascinovalo.“
Dramatický konec života
Život Jana Wericha byl, zejména ke stáří, dramatický. Podle Jiřího Janouška byl i v soukromí takový, jak ho lidé vnímají a znají. Prožíval ale velké krize. Jednak věděl, že je nemocný, jednak ho v 70. a 80. letech potkala veliká osamělost.
„Žil v ústraní a měl velké trápení s dcerou, která pila. Rozvedla se a žila u rodičů s dcerou Fančou, kterou Jan Werich jako vnučku moc miloval. Trochu se o ni staral, což bylo v době, kdy už špatně chodil. Do toho všeho navíc propukla nemoc jeho ženy Zdeňky, kterou několikrát zachraňoval před smrtí, protože měla sebevražedné sklony.“
„To všechno, ve spojení se společenským zavržením, byl docela velký náklad. Domnívám se, že si myslel, že prožil šťastný život. Zároveň měl ale zřejmě pocit, že ho prožil jen kus a nezavršil ho. A podobně to možná vnímal i Voskovec.“
Související
-
Werichův život byl dramatický. Lidé o něm spoustu věcí neví, upozorňuje Miloslav Šmídmajer
Miloslav Šmídmajer dokončil celovečerní dokument Jan Werich: Když už člověk jednou je. Sám nechápe, proč zatím nikdo velký bilanční dokument nenatočil.
-
Padouchem v bondovce Žiješ jenom dvakrát byl původně Werich. Proč ho ve filmu (skoro) nevidíte?
Musel se Werich vzdát role padoucha Blofelda na nátlak režimu? Nebo hraní nezvládl kvůli svému zdravotnímu stavu? Skutečné důvody prozrazuje korespondence V+W.
-
Werich, Voskovec a Haas v Čapkově Válce s mloky. Film, o který se soudil Hollywood
Rozhlasová adaptace Války s mloky v režii Krala Weinlicha se stala kultovní záležitostí. Stejně tak legendární je i převod Války s mloky do filmu. Protože se nedaří.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka