Vědci Julie Bienertová Vašků a Martin Forejt tvoří tým, který zkoumá geny, vedoucí k obezitě

3. leden 2011

Hostem pondělního (3.1.) pořadu Setkání Hosta do domu byli vědečtí pracovnící Julie Bienertová Vašků a Martin Forejt. Tvoří tým, který zkoumá geny, vedoucí k obezitě.

Obezita je podle obou vědců pouze nemoc, kterou je možné léčit. Julie Bienertová Vašků problematiku popisuje: „V dnešní době máme dostatek poznatků, abychom si byli jistí, že otylost jako chorobu není možné zdědit. Od svých rodičů ale dostáváme genetické predispozice, určující, zda budeme trpět potravními zlozvyky a nedostatky. Z pohledu genetiky si tedy jako lidé nejsme rovni.“

Následně se vědkyně zaměřuje na bližší popis: „Genetické nemoci rozdělujeme na ty, spojené s jedním genem (to je monogemie, kterou nalézáme v cca 2 až 3 procentech případů) a polygemii (zbylých 97 procent). Obezita se řadí právě do druhé kategorie. Díky ‚běžnosti‘ zde nalézáme jisté populační riziko.“ Většina generace konce minulého století žila v relativním dostatku, co se potravin týče. V současnosti je pak zcela jednoduché jít do obchodu a koupit jakékoliv množství různě kvalitních potravin.

Julie Bienertová

O probíhajícím výzkumu Martin Forejt říká: „Účastníci se sjíždějí ze všech koutů republiky, což nás velmi potěšilo. Díky dosavadním výsledkům zkoumání můžeme jednotlivým lidem sdělit chyby v jejich potravních návycích, nebo také predispozice k rakovinným nádorům. Dále nabízíme vysoce odborné centrum, kde se dozvíte, kolik procent vašeho těla je složené z tuků. Můžeme dokonce určit, kolik svalové hmoty se nalézá v jedné vaší ruce, jak jsou na tom svaly horní a dolní poloviny těla, nebo se zaměřit na levou, či pravou stranu. Jedná se o informace, ke kterým se ‚obyčejný člověk‘ nemá šanci jen tak dostat.“

Nyní se vědci potřebují zaměřit na druhou část výzkumu, tedy co s otylostí dělat. Většinou na sobě lidé začnou pracovat, ale zvolí natolik radikální kroky, že nejsou dlouhodobě udržitelné. V neposlední řadě zde hraje roli trpělivost. Lidé se tedy snaží v co nejkratším časovém úseku zhubnout co nejvíc. Většinou však svému závazku nejsou schopni dostát, díky drastičnosti jimi nastavené kůry. Tělo se časem samo ozve a řekne si o doplnění živin. Ve valné většině případů tak pacienti opět začnou víc jíst a ještě přiberou pár kil. Není tedy pravdou, že jediná správná dieta je nejíst, některé své pacienty dokonce musí Martin Forejt naučit jíst víc, než jsou zvyklí. Vše je o správném jídelníčku a době, kdy kterou potravinu spořádat.

Julie Bienertová Vašků a Martin Forejt

Julie Bienertová Vašků přidává do problematiky další náhled: „Naši respondenti vidí člověka jako mechanického panáčka. Tedy vložíme do něj potraviny, které se pohybem tělo spálí. Tak ale lidské tělo nefunguje. Samo cvičení navozuje metabolické reakce, ale nic není tak jednoduché, jak se zdá.“

Martin Forejt dodává: „Věděcká práce v USA prokázala, že velký vliv na udržení štíhlosti mají í skryté aktivity, jako jsou například domácí práce. U žen v domácnosti došlo k poměrně velkému nárůstu obezity ve chvíli, kdy jim do domácností byly nainstalovány pračky a sušičky. I dvě patra do schodů se počítají a mají pro kardiovaskulárné efekt velká přínos.“

Martin Forejt

Začít se hýbat není jednoduché. Měli bychom si vybrat takové pohybové aktivity, abychom je měli rádi a s chutí se jim věnovali. Důležitým faktorem zůstává správné nastavení a rozvržení cviků. Naopak nejméně pozornosti bychom měli věnovat tabulkám se spálenými kaloriemi. Vyhnout bychom se také měli cvičení hned zpočátku na plný výkon.

„Poté je zapotřebí najít někoho, kdo nám s tím pomůže. Sled setkání v takovém centru by měl být na začátku velmi pravidelný. Je jednoduché váhu shodit, ale mnohem namáhavější je si jí udržet. Stejný problém lze nalézt při odvykání kouření. Většinou až po roce a půl lze říct, že se pacient ve svém snažení dostal dost daleko,“ uzavírá rozhovor Martin Forejt.

autor: Jan Profous
Spustit audio