Věčně zachmuřený chlap Petr Haničinec. Dokument z archivních záznamů i vzpomínek Radka Brzobohatého a dalších kolegů
Do paměti diváků se zapsal jako věčně zachmuřený představitel mužných charakterních rolí. V polovině 90. let dostal cenu za celoživotní dabing a v roce 2000 Cenu Senior Prix 2000 za celoživotní práci. Jaký byl doopravdy? Kolegové z divadla i televize ho charakterizovali jako silnou osobnost. „Hráli jsme Krále Krysu a Péťa před představením povídá: Radku, zemřel mně táta, dej na mě bacha,“ vzpomíná v dokumentu například kolega z Vinohradského divadla Radoslav Brzobohatý.
„Ve hře byly situace, kdy on vzpomíná na Ameriku a na rodiče a najednou ten Péťa nemohl mluvit. A věděl, že já to za něj všechno řeknu. Asi za půl roku se stalo totéž mně. A stala se tatáž situace, kdy jsem zase já nemohl mluvit a Péťa okamžitě zaskočil text a situaci zachránil. To je důkaz profesionality a parťáctví na jevišti.“
Ukázky z rozhlasového archivu
Ukázky nejen z rozhlasového archivu připomenou nejznámější role Petra Haničince v seriálech Dobrá voda, Dcery a synové Jakuba skláře nebo Cirkus Humberto. Chybět nebude ani legendární dabingový výkon v seriálu Já, Claudius.
Ten hlas byl magický a on ty verše říkal tak z gruntu poctivě jako chleba. Že se nezaposlouchával do svého vlastního hlasu. A co měl jako zvláštní devizu, on uměl takovou tu zamáčknutou slzu, to překonané dojetí. Někdy jsem ho podezírala, že to má na posluchače nazkoušené, ale ne, byla to pravda.
Hana Kofránková, režisérka
Petr Haničinec se také celý život věnoval poezii. Na sklonku života prodělal Petr Haničinec vážnou autonehodu a trápily ho zdravotní potíže. I přes to ale znovu stanul na jevišti. Petr Haničinec zemřel 7. listopadu 2007 v Bratronicích ve věku 77 let.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
