Ve staré studni prší, i když je obloha bez mráčku. Pomozte zjistit, proč
Na hladinu broumovské klášterní studny dopadají kapky i za suchého počasí. Vědci to zjistili náhodou a nevědí proč, ale s pomocí posluchačů Meteoru to možná zjistí. Pátrejte po deštivých studnách.
Příspěvky v Meteoru 16. 5. 2015
01:01 Periferie českého jazyka
10:55 Návrat medvědů do přírody
20:24 Jak drahé je zdarma aneb Voda v Indii
31:42 Mizející polystyren
41:44 Studna, ve které prší
Profesor Robert Holub z Clarksonovy univerzity ve Spojených státech si asi před deseti lety koupil chalupu na Broumovsku. Navštívil tamější klášter a ze zvědavosti se podíval i do studny. Překvapilo ho, že se hladina čeří dopadajícími kapkami. Přitom obloha byla bez mráčku.
Nejprve si pomyslel, že tam jen odkapává voda ze stěny nebo z ozdobného mřížoví. Při dalších návštěvách ale zjistil, že se jev opakuje. Překvapivě byl déšť ve studni o to intenzivnější, čím teplejší bylo počasí. Vědec proto o celé věci vyprávěl svému kolegovi a příteli Janu Hovorkovi z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Jak vzniká déšť
Déšť vzniká z vodní páry, která je rozpuštěná ve vzduchu všude kolem nás. Do kapalného stavu může zkondenzovat, když je vzduch přesycený a další pára se do něj nevejde. Teplejší vzduch (například ve vyhřáté koupelně) pojme více vodní páry než studený. Doposud měli vědci za to, že podmínky pro vznik dešťových kapek nastávají pouze v mracích, objasňuje Jan Hovorka:
„Když je mrak dostatečně vysoko, kde je teplota pod bodem mrazu, kapička vymrzne. Vznikne krupka, která má snahu přitahovat okolní molekuly vody. Když je dostatečně veliká, začne padat k zemi. Při průletu nižší vrstvou, kde je vyšší teplota, roztaje a dopadne jako kapka.“
Ve zmíněné broumovské studni ale zdaleka nejsou takové podmínky jako v oblacích. Teplota tam neklesá pod sedm a půl stupně.
Funguje to v jiných studnách?
„Vytvořili jsme teorii, že studna funguje jako kondenzační komora. Dole je chladněji a vzduch, který tam proudí zvenčí, získá velké přesycení. Vodní pára pak zkondenzuje na částicích prachu. Tím, jak proudí vzduch pomalu podél stěn a centrem studny nahoru, se částice na sebe nabalují dostatečně dlouho na to, aby vytvořily kapku.“
To se snadno řekne, ale hůře počítá. Studna má osmdesát metrů krychlových a na kondenzační komoru je příliš veliká. Výpočty tedy k výsledku nevedly.
„Pátrali jsme, jestli náhodou někdy někdo nepozoroval podobný jev ve velkých studnách. Totiž když kapička roste, trvá to nějakou dobu. Mezitím se pohybuje ve studni, a když dorazí k okraji dříve, než stihne ‚dorůst‘, zmizí. Studna tedy musí mít alespoň dva metry v průměru,“ říká Jan Hovorka.
Vyhlašujeme pátrání po deštivých studnách
Je možné, že i na dalších místech, například hradech a zámcích, „prší“ ve studnách. Jen si toho zatím nikdo nevšiml. Nikoho nenapadne, že čeřící se hladina může znamenat něco výjimečného.
Pokud víte o nějaké dostatečně hluboké studni ve svém okolí, zajděte se podívat za jasného počasí, jestli na její hladinu nedopadají kapky. K potvrzení tohoto fenoménu je totiž zapotřebí najít ještě alespoň jednu podobnou studnu.
„Jedná se jakoby o přepršky. Dvě, tři kapky, pak několik vteřin nic, potom zase dvě, tři, čtyři kapky,“ popisuje Jan Hovorka. Samotné kapky jsou tak drobné, že je neuvidíme, ale svědčí o nich soustředné kruhy na hladině.
„Kdyby se podařilo potvrdit, že za takových podmínek může i zapršet, tak nám příroda nabídla komoru ke studiu vzniku kapiček ve volném ovzduší. Bylo by to vítané pro vysvětlení některých jevů v oblacích. Taková studia se velmi těžko provádějí v atmosféře. Když už doletíte do oblaků, do jisté míry tím prostředí narušíte.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
