Ve dvou se divadlo dělá lépe. Je to takové zvláštní manželství, říká šéf Činohry Národního divadla Lukáš Trpišovský z dua SKUTR

15. červenec 2026

Téměř tři dekády tvoří režijní duo SKUTR. Lukáš Trpišovský říká, že bez Martina Kukučky by možná divadlo vůbec nedělal. Jejich spolupráci přirovnává ke zvláštnímu manželství: plné krizí, ale také jistoty, že ve dvou dokážou víc. V rozhovoru v Blízkých setkáních prozradil, jaké výzvy před nimi stojí při vedení Činohry Národního divadla i jakou roli má mít první scéna země v době sociálních sítí a rychlých obrazovek.

„Nejsem si jistý, jestli bych vůbec divadlo dělal, kdybych byl sám. Díky Martinovi to dělám už třicet let,“ říká Lukáš Trpišovský o spolupráci s Martinem Kukučkou. Jejich režijní duo podle něj stojí na dialogu a vzájemné korekci. „Osamělost divadelního režiséra se dobře sdílí. Když jednomu dojde nápad, napadne něco toho druhého. A když už ani toho druhého nic nenapadne, tak jdeme domů.“

Zvláštní druh manželství

Třicet let společné práce přirovnává Trpišovský ke zvláštnímu druhu manželství. „Často stačí, že Martin vejde do dveří, a už mě to naštve, protože vím, co bude následovat, říká s nadsázkou. Zároveň ale dodává, že krize je spíše posilují. „Po těch letech už jsme překonali hranici toho, co by nás mohlo rozdělit. Když přijde krize, víme, že zase přejde a že to neznamená, že se rozpadá náš tandem.“

Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka (vpravo)

Právě rozdílnost povah podle něj jejich spolupráci prospívá. „Já jsem spíš analytický, plánovací typ. Rád věci dopředu promýšlím. Martin naopak miluje situace, kdy se stane nějaká katastrofa a je potřeba ji hned řešit. To já omdlívám,“ popisuje.

A podobně by podle něj mělo fungovat i Národní divadlo – jako instituce, která se nebojí výzev a hledá nové cesty. „Národní divadlo by mělo jako první otevírat témata, která přicházejí a dotýkají se umění i společnosti. A měli bychom dělat i zlobivé divadlo, experimentovat a dělat chyby, které k experimentu patří,“ uzavírá.

autoři: Vasil Fridrich , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.