Valašské Vánoce jsou především o soudržnosti rodiny, ne o nutnosti podarovat

Moderátorka Martina Kociánová si tentokrát zvolila téma valašských Vánoc. K těm má blízko stejně tak, jako dva dopolední hosté Ostravského studia ČRo. Totiž Právě na Valašsku, a to nejen ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, se udržují vánoční tradice po stovky let. Valaši totiž prý s oblibou tvrdí, že to byli oni, kdo přivítali narozeného Ježíše Krista. Figurky oveček objevující se v betlémech jim možná dávají částečně za pravdu. Magické tradice Vánoc nám přiblížil ředitel zmíněného muzea Vítězslav Koukal a etnograf Radoslav Vlk.

Valašské Vánoce jsou neobvyklé

Stopy vánočních zvyků, které jsou spojeny s předvánočním časem, nalezneme napříč republikou nespočet. Jak se tedy právě ty vlašské Vánoce liší? „V prvé řadě je důležité si uvědomit geografický původ obyvatel nejvýchodnější části Moravy. Valaši migrovali převážně z Rumunska a Ukrajiny přes Karpaty, udržují z části rumunské a z části ukrajinské tradice. Právě těchto specifických zvyků je velké množství.“ Podle V. Koukala bychom se museli vrátit zpět už na počátek adventu, kde můžeme vypozorovat konkrétní odlišnosti. Znáte například tzv. Matičku, která chodila vždy na svátek Neposkvrněného početí Pany Marie? Mikulášská Matička nehodné mrskala proutkem, hodné odměňovala, ale především zaháněla zlé duchy.

Vánoční stromek jako novodobý symbol

Církev přejímala určité zvyky z dob předkřesťanských. Proto mnoho ze symbolů, doprovázejících současné Vánoce, můžeme považovat spíše za novodobé. R. Vlk nás seznámil s poměrně krátkou historií vánočního stromku, který si místo v našich obydlích našel teprve v první polovině 19. století. Do té doby se výhradně používalo smrkové nebo jedlové chvojí. Za rozšíření zvyku prý vděčíme německému intendantovi Stavovského divadla.

Vánoce|foto: Stock Exchange

Soudržnost jako základ fungujícího hospodářství

Vánoce v minulosti nebyly brány jako povinnost někoho podarovat. Základem svátku byla vždy především rodina a její soudržnost, která se na Štědrý den utužovala. Hospodář pozval čeledíny k jednomu stolu. Ten se stolem určeným pro sloužící svázal řetězem, což symbolizovalo pevnost a fungující hospodářství. Každá večeře tehdy začínala modlitbou, protože na počátku prý bylo slovo, a to slovo bylo Bůh. Hospodář nabídl čerstvý chléb s medem nebo oplatkou: „Přenesená symbolika slova med představuje zdraví. V tradicích tedy obdarování medem zvěstuje zdraví a blahobyt - rok bude dobrý, sladký. Stejně tak česnek. Říkalo se, že pokud někdo o Štědrém večeru pozře stroužek česneku, bude zdravý a silný.“ Etnograf R. Vlk popsal i jiné dochované zvyklosti, jako např. solení slupek cibule nebo význam tzv. rorátu v křesťanství.

Tradice nikdy zcela nezmizí

Podle V. Koukala tradice předávané po staletí nikdy zcela nezmizí. Důležité je totiž lidové zvyklosti nejen uchovávat, ale i žít: „My v muzeu ukazujeme dětem jak se lije olovo, vždy dostanou něco dobrého ochutnat a odnesou si zážitek, díky kterému v nich zůstane pocit štěstí. Děti pak tento pocit předávají svým dětem, se kterými se opět vracejí. Tak získáváme nové návštěvníky a udržujeme odkaz, který nám byl předáván po generace.“

Více v přiloženém audisoboru, který naleznete na začátku článku.