Václava Šmejkala poslala komunistická justice za mříže hned dvakrát, za normalizace ho sledovala StB

Jenže konec 40. a začátek 50. let, to nebyly normální okolnosti. Osud jednoho z mnoha politických vězňů před časem zaujal literární historičku Petru Loučovou, která o Václavu Šmejkalovi mluví v pořadu Portréty.

„Protistátní“ letáky

Čtěte také

Dagmar Šimkovou věznili komunisté 14 let. Svobodu našla až v Austrálii

Šmejkal vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. „Srdcem jsem se ale matematikem nestal,“ napsal v roce 1980. Hodně času strávil na přednáškách na Filozofické fakultě, kde ho zajímala historie, dějiny umění a literatura.

Po válce se stal ředitelem gymnázia v Ústí nad Labem. Coby člen národně socialistické strany nepatřil k těm, kteří by vítali únor 1948, kdy se moci ve státě chopili komunisté. Nedlouho poté byl vedoucí funkce zbaven a ve škole zůstal jako řadový pedagog.

Ještě před koncem školního roku mu několik studentů ukázalo „protistátní“ letáky, které rozšiřovali. Šmejkal se je snažil od jejich počínání odradit, ale marně. Když byla studentská skupina odhalena Státní bezpečností, vyšlo najevo, že o letáku věděl i Šmejkal.

Dvojí odsouzení

V létě 1948 byl odsouzen na devět let odnětí svobody. Za relativně mírný trest mohlo to, že ještě neexistoval nechvalně proslulý zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb. Šmejkal si trest odpracoval v dolech v Horní Bříze, na Hornoslavkovsku a Příbramsku.

Ukázka z deníku Václava Šmejkala|foto:Archiv bezpečnostních složek

V pracovním táboře Svatopluk byl po práci přidělen do lágrové knihovny, kde potají sepisoval svědectví vězňů o tom, jak s nimi komunistická Státní bezpečnost zacházela při výsleších a za co byli odsouzeni. Zápisky se podařilo zaměstnankyni věznice propašovat domů, kde je uschovala.

Šmejkal byl v září 1956 propuštěn a pokusil se zápisky získat. StB se o tom dozvěděla a byl znovu odsouzen; ve vězení byl do května 1960. Jeho vězeňské verše vyšly později bibliofilsky ve sbírce Ostnatý drát (1968).

Pod dohledem StB

Logo|foto:Český rozhlas

Po propuštění pracoval v řadě dělnických profesí (vyučil se zedníkem), věnoval se ale také literární činnosti, překládal francouzskou a německou poezii (mj. Goethe, Heine, Rilke) a sbíral materiál pro kritický portrét Emy Destinnové. Stal se tajemníkem Spolku českých bibliofilů a později také vedl jejich zpravodaj a pozvedl ho na vysokou odbornou úroveň.

Po celá 70. a 80. léta se o něj zajímala Státní bezpečnost; o úrovni její informovanosti (alespoň v případě Václava Šmejkala) svědčí neuvěřitelná skutečnost, že jeho úmrtí zaznamenala až tři roky poté, co k němu skutečně došlo. 

Dodejme, že 5. října roku 2006 byla v Ústí nad Labem v budově gymnázia Václavu Šmejkalovi odhalena pamětní deska. Tamější gymnázium a odborná škola jsou také po V. Šmejkalovi pojmenovány.