Václav Voska: Osudové osmičky. Jan Hájek a Lucie Trmíková v dokudramatu ze série Příběhy slavných
„Hlavní věc je najít systém... Zrovna jako v životě,“ říkal příznačně Václav Voska ve své nejslavnější roli v inscenaci Vajíčko. Podivný systém je totiž možné vypozorovat i v jeho životě. Řídí se číslovkou 8 v letopočtu a byl mu osudem dán nejspíš už jeho narozením 21. října 1918. Další osudová osmička přišla v říjnu 1938, kdy si jako 20letý student poprvé zahrál v profesionální hře Vinohradského divadla Jan Hus. O dva roky později se na Vinohradech stal elévem. Co bylo dál?
Drobné role ho prý dostávali i ze smutku po tragické smrti jeho bratra Jiřího (1943). Začal být žádaný taky v rozhlase. V malých rolích se objevoval i v Národním divadle. Až do další osudové osmičky.
Roky 1948 a 1958
V únoru 1948 mu akční výbor pro očistu Národního divadla poslal dopis apelující na jeho pravicové smýšlení. Odvolal se s tím, že je bezpartijní věřící katolík. Tím jeho angažmá ve zlaté kapličce skončilo. Měl ale štěstí v neštěstí: dostal se mezi další odpadlíky-výborné herce.
Jaký Voska byl?
Vyzařovala z něj jistota, suverenita, klid a bezpečí, byl ale plný pochybností a strachu. Do divadla chodil hodinu před představením a donekonečna listoval texty. Prostě si nevěřil. A doma uplatňoval model, který viděl u svých rodičů: jeho žena-herečka se po narození dcer musela starat jen o rodinu. V divadle byl pověstný svými žertíky. Jeho největší kumpán byl Rudolf Deyl.
Spolu začali v Městských divadlech pražských tvořit legendu 50. let Ornestinum. Ačkoli tu byl v angažmá až do smrti, sehrál nespočet rolí (včetně té ze hry Vajíčko), Městská divadla pražská mu nedokázala splnit jeden jeho velký herecký sen.
Vždycky chtěl hrát Hamleta. To se mu splnilo až díky rozhlasu a další osudové osmičce. Bylo mu 40 let, když v roce 1958 natáčel v rozhlase roli Hamleta. Úspěch měl i v dabingu. Říkalo se mu český Mastroianni. V 60. letech patřil k nejoblíbenějším hercům doby. A pak přišla další osmička.
Roky 1968 a 1982
V roce 1968 bylo Voskovi 50 a zachtělo se mu politiky. Stal se poslancem České národní rady. Ale jen do doby normalizace. Tehdy se mu převrátil svět: nesměl hrát, zhoršovalo se mu zdraví, byl neustále unavený, nezvládal stres. Zbývala poslední osudová osmička. Paradoxně ne na konci.
V roce 1982 se připravoval na roli Salieriho v Amadeovi. Kvůli vyčerpání ale odjeli ženou na dovolenou do Beskyd. Uprostřed přírody dostal infarkt. Zemřel za dalších pár srpnových dnů v nemocnici. Jako osudem zničeného Salieriho ho už diváci nikdy neviděli.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
