Václav Marhoul: Nabarvené ptáče násilí prostě neukazuje

5. říjen 2019

„Žádné hromadné útěky z kina se nekonaly. Je to kachna,“ uvádí na pravou míru autor snímku. Podle něj jde o poeticky natočený film.

 

„Žádné hromadné útěky z kina při projekci se nekonaly. Je to kachna. A já absolutně netuším, jak to vůbec mohlo vzniknout,“ upozorňuje v úvodu Nočního Mikrofóra autor a producent filmu Nabarvené ptáče Václav Marhoul.

„Vladimír Smutný to řekl moc hezky: Náš film se na násilí nepase! Mě se to sloveso v tom spojení moc líbilo, protože lidi si myslí, že já v tom filmu úplně explicitně všechno ukážu. No, je to tak, že Nabarvené ptáče to násilí neukazuje. Prostě neukazuje. Ale lidi si ho sami v sobě domyslí.“

„Troufnu si říct, že Nabarvené ptáče je hodně decentně, poeticky natočený film. A divákovi nechává volnost, že si může sám představovat, co chce. Nikam ho nevede za ruku, nepeskuje, nepohlavkuje, neříká, co si musí myslet. Ten film je neuvěřitelně svobodný.“

Proč jeho hlavní hrdina film ještě neviděl? Jak s ním pracoval psycholog? Jak těžké bylo získat zahraniční hvězdy? A kdy a proč přestal číst domácí kritiku?

autoři: Marta Marinová , rota
Spustit audio

Související